„V druhé polovině 20. století došlo ke třem vojenským převratům a jednomu varování, které vedlo k pádu tehdejší islamisty vedené koaliční vlády. Proto se současný islamistický prezident pokusil armádu pomocí zinscenovaných soudních procesů zlomit. Pomáhali mu v tom stoupenci hnutí Hizmet (Služba) duchovního Fethullaha Gülena,“ uvádí Laně. Podle něj však tito lidé odhalili rozsáhlou korupci sahající ve vládní straně až k samému Erdoganovi a následně je prezident začal pronásledovat, když je považoval za největší hrozbu své vládě.

 

Erdogan se podle slov Laněho s armádou usmířil, osvobodil řadu odsouzených důstojníků a opřel se o ni v potlačování kurdské ozbrojené gerily PKK. „Spekulovalo se dokonce, že by se Erdogan mohl pokusit zneužít armádu i pro intervenci v Sýrii k potlačení tamějších Kurdů bojujících proti islámskému státu. Tomu se naštěstí armáda postavila,“ dodává.

 

„Současný pokus o puč mohl být výsledkem nespokojenosti části armády, odvetou za čistky, případně vystoupením přívrženců hnutí Fethullaha Gülena, kterých je v armádě velký počet,“ říká Laně. A všímá si i toho, že na hnutí svaluje vinu i Erdogan. Jak to však vypadá, vedení armády puč nejspíš nepodporuje. 

 

„Náčelník generálního štábu byl pučisty dokonce internován. Prohlášení pučistů obsahovalo obvyklé výrazy jako návrat k demokracii a respektování lidských práv a občanských svobod. Toto vše se samozřejmě za Erdogana masivně porušuje. Demokracie spočívá jen ve volbách, a i ty si Erdogan dovede, jak se ukázalo v roce 2015, zmanipulovat. I když spíš zastrašováním obyvatelstva než podvody při volbách samotných. K těm však samozřejmě také docházelo,“ dodává.

 

Původní text ZDE.

 

Jak následně Laně zmiňuje, porážka pučistů utuží autoritářský Erdoganův režim. Nevylučuje ani to, že by mohl být zaveden prezidentský systém. 

„Jak se pokus o puč odrazí na válce proti kurdské gerile PKK na jihovýchodě země, je otázka. Že by však došlo k jejímu zmírnění za účelem politického narovnání, které Erdogan už jednou opustil, je krajně nepravděpodobné. Kurdská otázka tak zůstane Achillovou patou jeho režimu. Lze se obávat, že sekularismus bude stále více potlačován ve prospěch islamizace státu, indoktrinace obyvatelstva a zejména mládeže bude dále pokračovat,“ myslí si. Závěrem uvedl, že Erdogan může získat ještě větší prostor k likvidaci sekulárního odkazu Kemala Atatürka a k přetvoření Turecka v postmoderní osmanskou říši. „Ovšem v reálných podmínkách současného světa. To znamená i zmírnění útočné protizápadní rétoriky a dodržování mezinárodních smluv a závazků,“ uzavřel.