Festival Jeden svět kromě toho, že každoročně přináší přehlídku dokumentárních filmů věnovaných problematice lidských práv, ještě každý rok připravuje pro základní školy (Jeden svět pro děti) a střední školy (Jeden svět pro studenty) různé vzdělávací programy (Jeden svět na školách). Ty nejnovější jsou zaměřené na vysvětlování ruské propagandy, anebo na hledání příčin anexe Krymu.

Ruské propagandě v Česku se věnuje například lekce nazvaná Neověřená informace. Žáci si v hodině mohou přečíst článek o smrti dvou dětí, které zahynuly na Donbasu v důsledku ostřelování. Přečtou si zprávu z ruského serveru Sputnik vycházejícího v češtině, pak zhlédnou reportáž ruské televize NTV a poté informaci porovnají s reportáží BBC, která odhaluje, že šlo o účelovou mystifikaci a že smrt desetileté dívky byla vymyšlená.

Učitelé mohou do svých hodin zařadit jednotlivé lekce, kde nechybí filmy, diskuse a další výukové aktivity. Zatímco sami vyučující tvrdí, že o téma je mezi školami velký zájem - s materiály Jednoho světa na školách prý pracují učitelé a žáci na více než 3 300 základních a středních školách - Ministerstvo školství připouští, že téma je citlivé.

„Festival Jeden svět je pořádán nevládní organizací, která má zřetelný, obecně známý názorový profil a nelze od ní žádat ani očekávat striktní nestrannost a nezaujatost,“ reagoval resort ohledně výše zmíněných aktivit.

Podle Ministerstva školství je jen na zodpovědnosti ředitelů škol, aby rozhodli, zda je festival se svými světlými i stinnými stránkami pro žáky přínosem. Prý případnou jednostrannost informací má vyvažovat právě učitel.

Problémem totiž je, že Jeden svět je pořádán nevládní organizací Člověk v tísni.

Na co? A k čemu?

„Je třeba si uvědomit, odkud je financovaný Člověk v tísni. Mimo jiné totiž i z koncesionářských poplatků České televize,“ reagoval v této souvislosti pro ParlamentníListy.cz komunistický europoslanec Miloslav Ransdorf. Myslí si, že celá akce je poněkud nesmyslnou indoktrinací a navíc jde o utrácení peněz daňových poplatníků.

„To, co se stalo s Krymem, není sice košer, ale není to věc, která by byla jenom černobílá. Proto by bylo potřeba, aby školáci měli (o dění v Rusku a na Ukrajině) kompletní informace a podle toho ať si vytvoří názor sami. Člověka v tísni podle mne nepotřebují vůbec na nic...,“ kritizoval akci dále Ransdorf.

„Já osobně nepotřebuji Člověka v tísni také vůbec na nic a zejména jej nepotřebuji na to, aby mi vysvětloval, co je, anebo není správné. To jsem už v Evropském parlamentu zažil na vlastní kůži, kdy se mi předseda Evropského parlamentu Martin Schulz na stížnost ukrajinského velvyslance u EU Konstantina Jelisejeva snažil vysvětlit, že nekonám správně. Já jsem totiž před časem byl na Krymu z vlastní iniciativy, neboť mne tam pozval Mezinárodní Media Club proto, abych tam promluvil o Evropském parlamentu a o své práci europoslance. Ovšem tady se mohli zbláznit. Ukrajinský velvyslanec Jelisejev poté dokonce napsal dopis Schulzovi, že prý jsem poškodil reputaci Evropského parlamentu na Ukrajině. Následně se mi ozval Schulz jako ozvěna Jelisejeva a vytkl mi tuto cestu. Postavil se na stranu ukrajinského velvyslance, aniž věděl, co jsem na Krymu říkal. Porušil jsem ale dle něj zásady politiky Evropské unie vůči Ukrajině,“ zmínil nakonec Miloslav Ransdorf.

I někdejší předsedkyně Poslanecké sněmovny Miroslava Němcová (ODS) k akcím Člověka v tísni na školách tvrdí, že ideální by bylo, kdyby každá škola pochopila, že má vzdělávat své děti a studenty tak, aby celistvě chápali dnešní svět.

„Myslím si, že je správné pro pochopení dnešního světa, aby žáci měli co nejvíc informací. Jestli to neumí zařídit Ministerstvo školství svými silami, a ujme se toho nezisková organizace, tak s tím problém nemám,“ podotkla ovšem pro ParlamentníListy.cz Němcová.