Za předminulého režimu, kdy nám vládla lidová demokracie před rokem 1989, jsme slavili 9. května výročí osvobození Československa sovětskou armádou. Nebylo to úplně přesné, protože část jižních a západních Čech už byla za demarkační linií dohodnutou mezi třemi tehdejšími světovými mocnostmi SSSR, USA a Velkou Británií. Tato demarkační linie určovala maximální postup americké a britské armády východním směrem, stejně jako postup Sovětského svazu opačným směrem. Největší české město za demarkační linií byla Plzeň a o jejím osvobození se tehdy příliš nemluvilo, propaganda zkrátka celou věc zjednodušovala na osvobození sovětskou armádou.
Po roce 1989 a nástupem demokracie se situace začala měnit. Plzeň byla najednou „hvězdou“ ve zpravodajství májových dnů, všichni se radovali z této novinky, že mohou vyvěšovat americké vlajky a sledovat přehlídku americké vojenské techniky v Plzni. Rok po revoluci se změnil název státního svátku na „Den osvobození od fašismu“ a o rok později se přesunulo i datum z 9. na 8. května, abychom se nelišili od našich nových západních kamarádů, kteří jej slavili právě v tento den. Zajímavé je, že Poláci udělali tuto změnu až v roce 2015. 9. květen má určitě své důvody. Prvním je ten, že Praha, ale třeba i Jihlava byla osvobozena až právě 9. května. Na stejný den připadá kapitulace hitlerovského Německa po moskevském času, který sice neplatil v Praze, ale Sovětský svaz měl zásadní podíl na porážce Německa v Evropě. To ještě nevadí, že státní svátek se posunul o den dříve, horší však přišlo později. V roce 2000 došlo k další změně, název státního svátku se změnil na Den osvobození a konečně o čtyři roky později se sladil s tím, jako ho nazývají Anglosasové, tedy Den vítězství.
Poté probíhaly pomalé změny. Nikým nevolené politické neziskovky postupně nabíraly na síle a demokracie stále více ustupovala s nimi spojené liberální demokracii. Na rozdíl od rychlého přechodu moci od lidové demokracie k demokracii, byl přechod od demokracie k liberální demokracii velmi pomalý a pozvolný. S tím šlo ruku v ruce postupné ubývání informací v mediálním prostoru o osvobozujících činech sovětské armády a naopak více a více informací o hrdinných operacích americké armády.
A dnes se tento den v hlavních médiích slaví ještě hloupěji, než za lidové demokracie. Samé zprávy z Plzně, americká vojenská technika dokonce projíždí Prahou, kterou neosvobodila a sovětská nikde. Je to známka úpadku pravdy, morálky i celého liberálně-demokratického režimu. A přitom padlo při osvobození přes 110 tisíc Sovětů a 30 tisíc Rumunů. Američanů, kteří přišli do téměř prázdných západních Čech, něco přes 100 vojáků. Schizofrenní na tom je i to, že lví podíl na osvobození měl 2. Ukrajinský front rudé armády (šlo přitom jen o název vojenského uskupení, nikoliv o etnické složení) a Ukrajina je země, kterou dnešní režim velmi podporuje. Velel mu navíc maršál Malinovský, Ukrajinec narozený v Oděse. Celé je to tak absurdní, že mnoho lidí je z oslav osvobození znechuceno.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo