Podle Robejška bychom se v situaci, kdy nějaký model nefunguje, měli být schopni zeptat, zda ten model sám o sobě není chybný. A společná zahraniční politika EU, stejně jako její ambice být světovou politickou mocností, jsou podle něj právě příkladem tohoto „chybného modu“. Podle něj je logické, že dvacet osm států se zkrátka nemůže shodnout na zahraniční, nebo bezpečnostní politice. Proto si myslí, že hlavním problémem Evropské unie jako globálního hráče jsou příliš vysoké ambice.

Řešením podle něj může být buď to, že se zúží počet rozhodujících zemí, což už se v krizových okamžicích fakticky děje. Trvale je to však neudržitelné, protože zbývající desítky členů se také budou hlásit se svým názorem. Druhou možností pak je zříci se některých rozměrů politiky.

„Idea, že z Evropy růstem vzniknou Spojené státy evropské, je právě ta zásadní chyba,“ říká k tomu politolog. Podle něj je zjevné, že EU má stále nejvíce zájmů v oblasti vzájemného obchodu, a proto by si měla jasně říci, že jejím hlavním zájmem je být zónou volného obchodu a další ambice, zejména ty směrem navenek, korigovat. A jako silné ekonomické uskupení by se časem mohla propracovat i k pozici významného světového hráče.   

V současnosti se ale v EU začínají objevovat naopak nápady na společnou armádu a další bezpečnostní aktivity. Robejšek k tomu připomíná staré moudrosloví: „Když si spadl do jámy, přestaň kopat“. A EU podle něj v té jámě je.

„Evropská unie tu jámu prohlubuje. Přitom je třeba ji naopak navršovat a dostat se z ní ven. To znamená redukovat své ambice,“ říká Robejšek. To je podle něj jediná cesta, aby EU někdy mohla být brána vážně jako globální aktér.