„Jako voják nemohu neocenit naprosto dokonalou zpravodajskou přípravu a perfektní provedení akce, při níž byly americkými raketami vypálenými z dronu zabity špičky iránských a iráckých ozbrojených sil. Načasování přítomnosti dronů, přesná identifikace cílových vozidel, přesnost zásahu a minimum kolaterálních ztrát – prostě fantazie. Z vojenského hlediska určitě. Z pohledu mezinárodního práva se mi ovšem spíše vkrádá výraz ‚akt státního terorismu‘. Z mnoha důvodů, které zde nebudu rozebírat,“ podotkl Štefec.

„Co vedlo amerického prezidenta ke schválení tohoto útoku zcela mimo oficiální vojenské a politické mechanismy USA, je v současné době mnoha odborníky i ‚odborníky‘ probíráno ze všech možných úhlů a pohledů. Málokdo si ale opravdu dokáže dát dohromady střípky skládačky a podívat se na Trumpův krok v širších souvislostech,“ dodal.

Donald Trump podle něj téměř neodvratně směřuje k vítězství ve druhém volebním období a tento útok je bezesporu významným krokem jeho volební kampaně. „Umlčel jím jak demokratickou opozici, vyčítající mu opouštění pozic na Blízkém východě ve prospěch Ruska a Iránu, tak jestřáby v ozbrojených silách, volající po rázném vojenském zásahu tamtéž,“ míní Štefec.

„Projevil se jako patriot, který tvrdě trestá násilnou smrt amerických občanů v zahraničí. Ať už je důvod jejich přítomnosti v místě konkrétních útoků jakýkoliv. Zároveň tímto útokem, provedeným bez jakýchkoliv pochybností ve spolupráci s izraelskými zpravodajskými službami, jasně deklaroval svou podporu Izraeli. Vzal tím vítr z plachet části vlivné židovské a proizraelské křesťanské lobby v USA, která mu vyčítala nedostatečnou podporu Izraele, fakticky vzato jediné blízkovýchodní demokracie, a přikláněla se spíše k jeho odpůrcům. Zajistil si tím rozhodně dostatek finančních příspěvků na svou volební kampaň,“ uvedl.

„Trump dal také jasně najevo, že je ochoten tvrdě a nekompromisně hájit zájmy USA a provádět i velmi drsné a nečekané kroky rázně a bez jakýchkoliv skrupulí. Jednoznačně se tím vymezil vůči neschopným leaderům slabé, neakceschopné a v geopolitickém měřítku směšné EU a vyslal jasný signál členským zemím NATO, že končí doba planého mluvení a nastal čas činů. Například čas začít nakupovat americké zbraně, čas začít vydávat více peněz na zbrojení atd., atd. Získá tím podporu kapitánů amerického zbrojního průmyslu, kterou bude rozhodně potřebovat,“ dodal Štefec.

„Jeho krok, na první pohled vedoucí k vyhrocení situace, je také s vysokou pravděpodobností důležitým prvkem přípravy USA na stažení jeho vojáků z Afghánistánu a Iráku a k výraznému omezení americké vojenské přítomnosti v blízkovýchodní oblasti. Lze to dát do souvislosti se změnou zahraničněpolitických priorit USA v reakci na rostoucí ekonomickou a vojenskou moc Číny, stále více revoltující Japonsko a osamostatňující se Jižní Koreu. Zabití vojenských špiček íránské armády na dlouhou dobu omezí akceschopnost Iránu vojensky a ideologicky zasahovat v zahraničí a sníží riziko ohrožení amerických zájmů v regionu po stažení americké armády,“ řekl.

„Něco podobného, byť v jiném měřítku, proběhlo během přípravy stažení tehdejší Rudé armády z Afghánistánu v roce 1988. Tehdy provedlo sovětské letectvo a raketové vojsko údery na velitelská stanoviště, sklady zbraní a logistické cesty mudžáhidů. Díky jejich dočasnému faktickému ochromení měli Sověti po dobu stahování jednotek relativní klid. Viděl jsem to tehdy na vlastní oči – každodenní starty bombardérů TU-22 a TU-22M i starty raket OKA s vysoce přesnými naváděnými hlavicemi. Fungovalo to. Proč vymýšlet něco nového, když osvědčené postupy již existují?“ zeptal se dále Štefec.

„Trump tento útok prakticky jistě nekonzultoval s RF. Pro její vedení byl nejspíše překvapující, byť určitě ne neočekávaný. Analogicky k šachové partii, k níž je někdy situace na Blízkém východě přirovnávána, je mu asi nejblíže dlouhá rošáda, jejímž cílem je překvapit protivníka (protivníky) a uvolnit si ruce pro další tahy. Dost pochybuji, že tak vynikající vojensko-političtí šachisté, jako je Vladimír Putin a jeho tým, by nebyli na podobný krok připraveni a nepočítali s ním. Svým způsobem je smrt Sulejmáního a dalších vojenských a politických špiček ozbrojených sil Íránu a Iráku z dlouhodobého hlediska výhodná i pro Rusko, o Izraeli nebo Saúdské Arábii a jejích spojencích ani nemluvě,“ poznamenal také Štefec.

„Co se bude dít dál, to lze predikovat jen velmi obtížně. Vedení Íránu je nevyzpytatelné minimálně stejně jako Trump. Musí se nějakou formou pomstít za smrt Sulejmáního, a to jak z politických, tak z náboženských důvodů. Nemůže si dovolit ztratit tvář ani před spojenci, ani před protivníky. Určitě nepůjde do otevřeného válečného střetu s USA, v jeho čele nestojí šílenci, ale (na rozdíl od EU nebo ČR) pragmatičtí a chladně uvažující politici a vojáci. Vědí, že jejich možnosti asymetrických odpovědí jsou velmi široké a mohou výrazně poškodit nejen USA, ale také (a možná především) Evropu. Iráčané si po útoku definitivně uvědomili, že je Američané považují za obyčejnou kolonii a neberou je vůbec vážně. Během pár týdnů zde nejspíše dojde k mohutnému vzestupu projevů protiamerických (a protievropských) nálad, které skončí krveprolitím a stažením všech cizích vojsk z jeho území. Pravděpodobně dojde i k pádu vlády. Co bude s českými vojáky a policisty, kteří tam působí, to bůh suď. ČR by je měla stáhnout dřív, než bude pozdě,“ zmiňuje také radu pro Česko.

„V souvislosti s tím si musím nutně položit otázku, jak jsme jako stát připraveni na potenciální důsledky asymetrických teroristických nebo jiných akcí pod taktovkou Iráku a Iránu v Evropě a zda si vůbec někdo připouští, že k nim s vysokou pravděpodobností skutečně dojde. Soudě podle stavu ochrany pražských ulic v období Vánoc a silvestrovského veselí, stále ještě žijeme ve sladkém snu o tom, že jsme div ne nejbezpečnější země světa a že ‚tady se přece nic podobného jako v Paříži stát nemůže‘. Bojím se, že probuzení bude velmi tvrdé a zjistíme, že jsme v tom sami, protože ‚spojenci‘ budou mít svých starostí dost. Ostatně jako obvykle,“ uzavřel Štefec.