„Rakušane, ty vrahu,“ hlásal jeden z transparentů při včerejším pochodu demonstrantů Prahou. Akci pořadatelé nazvali Mírový pochod a shromáždění za odstoupení vlády, ale neoficiálně se hovořilo hlavně o diletantství ministra vnitra Víta Rakušana při vyšetřování masakru na filozofické fakultě v Praze a nedávné tragédii matky jedné z obětí Lenky Šimůnkové. ParlamentníListy.cz se zaměřily především na dva účastníky.

Navzdory básník zpívá

Šlo se z Malostranského náměstí v Praze na náměstí Jana Palacha, kde sídlí zmíněná Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, a pak zpět. Při kladení květin k pietnímu místu si ParlamentníListy.cz vyhlédly staršího pána s nápisem lidový básník na placce připnuté na košili. Pětaosmdesátiletý Jiří Ošlejšek je v záviděníhodné kondici a žije v malé vesničce Šonov na Broumovsku. Na podobné demonstrace jezdí, protože nesouhlasí se současnou vládou a myslí si, že je to nejhorší vládní kabinet, co pamatuje. Prý jde o vládu břídilů.

„Nejvíc mě na nich štve neodbornost. Ani ne politika, protože každý má nárok na svůj názor, byť ho má třeba blbej. Já říkám, že každý své názory může v případě nutnosti změnit, jen blbec to neučiní. Také jsem to udělal. Zakládal jsem Stranu zelených ve třech městech a po dvaceti letech mě sprostě vykopli. Zůstal jsem ale zeleným vlastencem. Mám rád naši přírodu a národ.“

Fotogalerie: - Pochod proti Rakušanovi

V nadcházejících volbách je jeho favoritem druhá nejsilnější opoziční strana, tedy Okamurova Svoboda a přímá demokracie (SPD). Myslí si totiž, že Evropa už končí nejen ekonomicky, ale i populačně, takže se světadíl bude jmenovat Eurábie. „Nicméně před tím nás možná ještě stihnou oddělat roboti,“ dodává s tím, že byl vždy kvůli svým názorům terčem posměchu, ale ony se stávají skutečností. Není divu, že jsme si pro mezititulek vypůjčili název knihy Jarmily Loukotkové o francouzském básníkovi Francoisi Villonovi, který byl také protistátním rebelem.

A jeho závadné básně

Na dlouhém papíru nosí a každému rád na počkání ukáže seznam svých básní a všechny umí zpaměti. Na jedné straně jsou vypsány názvy těch nezávadných o lásce, přírodě a přátelství, kdežto na druhé ty závadné. Z nich recituje báseň Vyvolení: „Vyvolení obsadili svoje posty vládních trubců, velkých platů, úplatků. V médiích se pochválili za svou roli velkých tvůrců národního úpadku. V parlamentu, na úřadě chlubí se za špatnou práci, jak kozlíci v zahradě, všeho lidu škůdci, zrádci. Zvyšují si své platy, každý by chtěl zámek zlatý, neberou si od lichvářů nevýhodné půjčky, nevadí jim sociální rozevřené nůžky, lžou a kradou ze zvyku. Dost už bylo povyku arogantních komiků. Asi vás to napadne, jak to s nimi dopadne. Vydáme se na parlament, na radnice, nakopem ty vyvolence do zadnice.“ Rychle ještě doplní, že neřekl kdy, protože by to bylo pobuřování.

Básně ho napadají většinou po ránu, protože pak jde ještě do práce, dělá sekuriťáka. Inspiraci mu dodávají zážitky z běžného života. Nedávno jel vlakem v Přerově a naproti sedící studentky chtěly něco zarecitovat a vybraly si báseň Český ráj. Byly nadšené, ale pak zarecitoval jednu z těch závadných a sklidil posměch a nactiutrhání. Vznikla báseň Mládí zpět: „Za mých krásných mladých let, říkalo se mládí vpřed. Kdo byl mladý, je už kmet, zuby času, mění svět. Nechci mladým závidět, jak úspěšně kráčí zpět, nechtějí se dozvědět, jak stačili naletět. Bez životní zkušenosti a s frňáčkem nahoru, nechápou, že já jsem dosti odlišného názoru. Nechtějí znát jinou pravdu, jak ubránit svobodu, mám si prý tu svojí radu, vzíti zpátky do hrobu. Lituji ta pomýlená děcka, až dostanou od života dardu. Vzpomenou si na starého dědka, až pochopí, že ten pán, měl pravdu.“

Navzdory bubeník bubnuje

Na čele protivládních pochodů většinou teď bubnuje několik bubeníků. Zní to magicky, a když zajdou do tunelu, jaký je třeba v Letenské ulici, vibrují vám vlasy na hlavě, pakliže nějaké máte. Mezi nimi, když se dostane do hlavního města, chodí naboso a bubnuje jako o život vlasatý muž, co vypadá trochu jako Sandokan. (Pro ty mladší, fiktivní pirát a válečník devatenáctého století, který se poprvé objevil roku 1895 v románu Itala Emilia Salgariho Tajemství černé džungle. Protagonista jedenácti dobrodružných novel byl v Jihočínském moři znám jako Malajský tygr. Pozn. red.)

Padesátiletý Adolf zvaný Aďas je hlavně malíř, příležitostně i tatér z vesnice na Karlovarsku. Je, jak sám říká, absolutně nespokojen s tím, kam tato vláda směřuje naši zem. Začalo to prý za covidu, kdy měl sice spoustu práce, ale dost ho celospolečenská situace vytáčela. Zvláště, když k ní promlouvaly kapacity jako epidemiolog Jiří Beran či viroložka Soňa Peková a lidé je nebrali na vědomí. Všichni nadávali, ale nic pro změnu nedělali.

Když se ústecký student Ondřej Thor přestěhoval do petičního stánku před úřad vlády, tak ho to inspirovalo a stal se také protivládním aktivistou. Měl hodně úspor, takže jezdil do Prahy na akce pravidelně, ale později už finance docházely, takže jezdí občas.

A jaký má sen?

„Jezdil jsem i pomáhat při povodních v Jeseníku. A přitom to tam pořád, pomalu už sedmý měsíc, vypadá jako po válce. A nikdo tam z vlády nic pořádně neudělal. Chápu pomoc ukrajinským uprchlíkům, ale posílat prachy a zbraně na válku, to už mi hlava nebere. Ty samý zbraně si sem pak přivezou zpět a vznikají z toho mafie. Běžný člověk si ani neumí představit, jaké prasárny se na nás chystají.“

Mnozí Češi jsou podle něj pohodlní, zbabělí a dost líní, aby se proti současnému marasmu zvedli a začali protestovat. Ohledně nadcházejících voleb to vidí tak nějak hipísácky: „Můj největší sen je, aby každý pocítil opravdovou svobodu a mohl si dělat v božských mezích, tedy nezabiješ, nesesmilníš, nepokradeš, to, co chce. Svoboda je to nejdůležitější a různé restrikce, omezování a zastrašování k tomu absolutně nepatří.“

Psali jsme:

Trump, nebo nic. Z ANO k jednání o míru na Ukrajině

Lidé radši zaplatí Haškovi ochranku. Nerudová promluvila do kauzy s Medveděvem

Pákistánci mají dva dny na opuštění Indie. Napětí mezi státy s jadernými zbraněmi vzrostlo

„Nemá se čím chlubit!“ Trump zpražil Zelenského, že kazí jednání