Jde totiž o všechno. Již na podzim tohoto roku se bude rozhodovat, kdo stane na čele Evropské komise na dalších pět let. Začala válka o bruselské trůny. V kuloárech, ale dnes již i na veřejnosti má jméno: Selmayrgate! Jmenování nového generálního sekretáře je předzvěstí postupu, který by měl do roka a do dne stvrdit výsledek evropských voleb, v nichž se již dnes očekává vítězství křesťanských demokratů!

Tvůrce bruselské mocenské architektury

Čerstvý generální sekretář Selmayr, jenž bude mít na starosti 33 000 bruselských úředníků, patří totiž k nejmocnějším, nejvlivnějším a zároveň nejbližším lidem, kteří se pohybují kolem Jeana-Clauda Junckera, šéfa Evropské komise. „Rozhodl jsem se vybrat si někoho, kdo zná dům a má široký záběr všude v Evropě,“ řekl po jmenování na tiskové konferenci familiárně Juncker. A vzápětí si ještě zažertoval: „My dva máme jednu společnou věc: oba dva máme nepřátele.“ Mají i společné názory, spojuje oba i místo určení. Jeden bez druhého nemůže být.

Byl to právě Selmayr, jemuž se přikládá autorství současné „bruselské architektury“, v níž jsou jednotliví komisaři „pod dohledem“ místopředsedů. Posiluje to roli mocenského centra, jež je tím pádem mnohem méně ohrožováno zástupci členských států, kteří komisaře navrhují. Napětí mezi členskými státy a byrokracií je značné. Selmayr se zasloužil zejména o to, že byl před čtyřmi roky na návrh Evropské lidové strany (PPE) Juncker jmenován předsedou Evropské komise.

A dnes nejde o nic jiného než o zachování kontinuity příští Evropské komise. Selmayr, jenž pracuje v Evropské komisi od roku 2004, vykonával v letech 2009–2014 funkci ředitele Junckerova kabinetu, předtím působil jako šéf kabinetu lucemburské komisařky Viviane Redingové. Je to zatím nejrychlejší kariéra ve srovnání s předchozími sekretáři, kteří pracovali v Bruselu po desítky let. V mnohém také obdivuhodná. Nejmocnější muž Evropské komise mluví několika jazyky (španělsky, rusky, anglicky a polsky) a jeho specializací je euro.

Martin Selmayr nahradil na nejvyšší funkci v evropském aparátu Holanďana Alexandera Italianetra, jenž byl jmenován na tuto pozici v září 2015. V Evropské komisi předtím působil třicet jedna let. Irská evropská sekretářka Catherine Dayová, která působila na pozici po deset let, v letech 2005–2015, začala pracovat v Evropské komisi již roku 1979. Selmayra má nahradit Španělka Clara Martinezová, první žena v této funkci. „Jejích devatenáct předchůdců na tomto postu byli muži,“ podtrhl Jean-Claude Juncker. Sám Juncker končí svůj mandát na podzim příštího roku.

„Bůh ví, že není Martin Selmayr!“

Již nyní se vytvářejí základy mocenské skladby příštího vládnoucího establishmentu v Bruselu. Mezi Paříží a Berlínem se staví mocenské schéma, na jehož čele by měl stanout s nejvyšší pravděpodobností evropský vyjednavač, francouzský republikán Michel Barnier, jenž má nyní na starosti odchod Velké Británie z „klubu vyvolených“. Kritika, která se v těchto dnech snáší na hlavu předsedy Junckera, jenž nehodlá znovu kandidovat, se týká zejména neprůhlednosti celé operace.

Mezi evropskými poslanci se již nyní ozývají hlasy, že nenechají z těchto důvodů novou komisi projít. Komise původně dokonce uváděla, že procedura jmenování se uskutečnila mezi více kandidáty. Nic takového se ale patrně nedělo, neměla trvat déle než „tři minuty“. „Jaký je rozdíl mezi Martinem Selmayrem a Bohem?“ zní otázka, kterou cituje ve svém textu vlivný francouzský novinář a bruselský zpravodaj Jean Quatremer z levicového listu Libération. Odpověď je jasná: „Bůh ví, že není Martin Selmayr!“ Vtip, jenž měl vyslovit v kuloárech bývalý německý ministr financí Wolfgang Schäuble, vypovídá o úloze, kterou v bruselských kuloárech Selmayr hraje.

Mnohými jsou jeho metody popisovány jako tvrdé, brutální, dokonce i tyranské. „Hodně se toho přehání o mé brutalitě,“ říká v rozhovoru pro Libération dotyčný. „Brutalita ale je integrální součástí tohoto domu! Komise není žádná škola Montessori!“ říká Selmayr s úsměvem, který mrazí. Jasné, že již dnes vzniká cosi, co není naprosto pod kontrolou ani lidu, natož voličů. Říká se tomu vítězství demokracie? Sotva.

Autor textu je publicista a analytik Josef Brož.