Vážení čtenáři, byla jsem požádána Parlamentními listy, abych se taky vyjádřila ke „kauze coronavirus“, a redakce jako obvykle mi zaslala spoustu podrobných otázek. Když jsem si je přečetla, mohla jsem jen upřímně říci, že na většinu z nich mohu odpovědět pouze jediné: nevím. Nevím, jestli vláda jednala dostatečně akčně. Nevím, zda musela či nemusela být přijata všechna opatření, nevím, jak dlouho to potrvá – prostě nevím nic. Asi stejné nic, kterým disponuje asi tak 99 % našich obyvatel, pro které jsou viry něco jako malí moli, a co se epidemie týká, tak vzdělanci sahají do knihovny pro Mor od Alberta Camuse, ostatní si pamatují, že nějaká epidemie byla v Angelice. Přesto se domnívám, že mám k dnešní situaci co říci. Vezmu to ale z úplně jiného pohledu, totiž z nadhledu. Abych se však k němu propracovala, musím si nejdříve vyřídit drobné účty s jistými osobami, pohříchu občas i s právnickým vzděláním, které po sociálních sítích pořvávají, že jsou omezováni na svých lidských právech, že zavření hranic či jiná opatření vedoucí k omezení pohybu jsou neústavní a nedemokratická, a dokonce že se budou domáhat svých údajných práv soudní cestou. Upustím od svého prvního nápadu, kdy mi na mysl přišlo brachiální násilí, ba i z nápadu druhého, který směřoval k nápadu omezení svéprávnosti dotyčných osob z důvodu, že jsou schopny si ublížit na zdraví a ohrozit se na životě. Pokusím se s nimi vypořádat argumentačně na poli lidských práv, kterými se tak ohánějí. Pro tento účel budu obtěžovat trochou právní teorie i p. t. laskavé čtenáře.

Začnu vyvrácením myšlenky, že lidská práva jsou nějaké levicové hovadstvo, které k nám dovlekli intelektuálové nevalného vzdělání. Za první pokus o formulaci základních lidských práv můžeme považovat text, nacházející se na válečku, sepsaném klínovým písmem v 6. století před naším letopočtem, nalezeným ve starověkém Babylonu. Nechal jej sepsat zakladatel achaimenovské dynastie, mocný perský král Kýros Veliký. Text obsahuje mimo jiné toto:

„Dokud jsem král Persie, Babylonu a národů čtyř světových stran, nikdy nikomu nedovolím utlačovat ostatní, a pokud se tak stane, ochráním jeho či ji a potrestám utlačovatele. A pokud jsem panovník, nikdy nedovolím nikomu přivlastnit si movitý či nemovitý majetek někoho jiného silou či bez náhrady. Dokud jsem naživu, znemožním neplacenou, nucenou práci. Okamžitě vyhlašuji, že všichni si mohou svobodně vybrat své náboženství. Lidé mohou svobodně žít ve všech místech a přijmout zaměstnání, které nikdy nebude porušovat práva druhých. Nikdo nebude trestán za přestupky svých příbuzných. Zabráním otroctví a moji guvernéři i podřízení jsou povinni zakázat výměnu mužů a žen za otroky v oblastech, které spravují. Takováto zvyklost by měla být odstraněna na celém světě.“ (Překlad převzat z: prof. PhDr. Oskar Krejčí, CSc., Lidská práva. Vydal Kamil Mařík – Professional Publishing, Praha 2011)