Právník Ondřej Dostál, jeden z nejuznávanějších českých expertů na zdravotnické právo, nyní hovoří o ústavní stížnosti, který by kabinet přiměla k vyjasnění pravomocí v nouzovém stavu.

„Vláda prostě má bianco šek, čímž v podstatě vyřadila parlamentní kontrolu, protože prohlásila: ‚My chceme dělat všechno a neříkáme nikomu proč. A vy nám to buď schválíte, nebo tu všichni umřeme.‘ A ono to tak není,“ říká advokát v rozhovoru pro Novinky.cz.

Jeho právnické námitky směřují hlavně proti tomu, jak je definován nouzový stav. „Vláda by měla vymezit nouzový stav tak, aby bylo jasné, do kterých práv bude zasahovat, proč a na jak dlouho,“ myslí si. Vláda podle něj žádá od lidí spolupráci, a přitom jim není schopna vysvětlit, co je důležité a proč.

Podle Dostála selhává kontrolní role Poslanecké sněmovny, která by měla tyto ambice vlády korigovat mnohem více. S poslanci proto jedná. Nemá zájem tahat ve složité situaci stát po soudech, proto chce jít spíše cestou, kdy vládu vyzývá, ať si ty chyby dobrovolně opraví.

Příští prodloužení nouzového stavu, který prozatím končí 23. prosince a vláda už avizovala zájem o další prodloužení, by podle Dostála už mělo být právnicky kvalitnější. Pokud ne, měla už by jít na vládu ústavní stížnost.

Diskriminační opatření

Dostál nechce zrušit nouzový stav, protože by tím byla zrušena i ta opatření, která jsou přínosná. Ale jsou jiná, která smysl nedávají. Třeba zákaz finančních transakcí do zahraničí, což je válečné opatření, které nemá s epidemií společného vůbec nic.

A pak jsou opatření, která jsou vyloženě diskriminační, třeba zavírání některých provozoven a služeb. Nebo disproporční, jako zákaz nočního vycházení, který svými škodami výrazně přesahuje cíl, kterého má dosáhnout.

Dostál však odmítá, že by chtěl jenom kritizovat. „Od počátku epidemie jsem nikdy neříkal, že by se neměla dělat opatření. Od počátku jsem ale říkal, že epidemie se má řídit jinak, racionálněji a předvídatelněji, což by spočívalo v tom, že každý zákaz by měl být vyhodnocen, jestli veřejnému zdraví jako takovému více přinese či naopak odnese,“ říká. Nic takového se ale doposud neděje.

Například omezené sportování podle něj napáchá více škody než užitku. Právník má na vlastním těle vyzkoušené, že pokud se člověk delší dobu nehýbe, zhoršuje mu to imunitu, připadá si nemocný a nakonec obvykle skutečně onemocní.