Rozhodl jste se pozastavit členství v ANO. Proč? Je to kvůli potížím premiéra?

Potíže premiéra samozřejmě velmi pozorně vnímám, ale to v mém rozhodnutí hrálo jen minimální roli. Vzhledem k tomu, že jsem v aktivní politice již cca 7 let a mám za sebou i zkušenost poslance vládní a koaliční strany, nedělám si iluze o nekorektním a zmanipulovaném politickém boji na nejvyšší úrovni. A předsedu vlády na jednu stranu chápu v tom, že občas „ujede“, a obdivuji ho v tom, že přes snahu ho zahltit obrovským množstvím balastu, jeho pracovní výkonnost jako předsedy vlády to prozatím nijak neovlivnilo.

Což se ale dle mého soudu „zevnitř“ nedá tvrdit o jeho pozornosti, kterou věnuje hnutí ANO 2011, respektive tomu, co se v hnutí děje a jaké jsou nálady; abych byl objektivní – nevím, jak je to jinde, ale v Jihomoravském kraji stav rozhodně dobrý není.

Co říkáte na výtky, že opouštíte loď v těžké situaci, kdy je bombardovaná ze všech stran?

Do hnutí ANO 2011 jsem byl přijat v lednu 2012, kdy nás bylo všeho všudy jak švábů na pivo, naše preference byly na úrovni 0,2 %, o hnutí ANO 2011 nikdo nic nevěděl a jedinou perspektivou byla tvrdá několikaletá práce do dalších plánovaných parlamentních voleb. O předčasných volbách tehdy nikdo nic netušil. A tehdy do ANO vstupovali skuteční srdcaři – ani náhodou nešlo o lidi bažící po výnosných funkcích. To přišlo až kolem roku 2014.

Postupně jsem byl zvolen do funkce předsedy městské organizace Brno a následně do funkce předsedy Jihomoravského kraje a člena Výboru celostátní organizace. Prosadil jsem a jako v prvním kraji zrealizoval zakládání místních organizací, a tím se podařilo razantně zvýšil počet členů ANO, nejen v Jihomoravském kraji. Naše krajská organizace se stala jednou z nejpočetnějších a nejvlivnějších v celostátní organizaci. Pod mým vedením kraj významně uspěl v historicky prvních volbách do Parlamentu ČR, v prvních komunálních volbách, v krajských volbách, a konečně i ve volbách do Evropského parlamentu. Následně jsem obdržel mandát poslance a věnoval jsem se všemu, co mělo něco společného s obranou a bezpečností občanů ČR. Bohužel mi už nebylo dovoleno mnoho z toho, co jsem rozpracoval, dodělat. Zatím ??

Dovolím si nyní touto cestou poděkovat všem dnes bezejmenným „aňákům“ a sympatizantům, nadšencům, se kterými jsem měl tu čest spolupracovat a mít viditelné výsledky. DĚKUJI.

V současné době však nemohu být komfortní například s tím, že hnutí vyslalo do Evropského parlamentu paní Maxovou, podporující manželství homosexuálních párů a další nesmysly rozkládající tradiční a zásadní hodnoty normálně fungující společnosti, adoptování bývalého Piráta a jeho posun do EP, jakoby v hnutí nebyl dostatek našich členů. Nelíbí se mi, že podpis ministra hnutí figuruje pod Marakéšskou úmluvou, nejsem komfortní s tím, že v hnutí prakticky nikoho nezajímá situace v obraně a bezpečnosti atd. Přijde mi to jako taková – pro mne nepřijatelná – hra, „ani ryba ani rak“.