Restaurace podle něj musejí přijít s něčím novým, jinak nepřežijí. „My jsme na tom v létě byli asi relativně lépe než nějaký průměr, protože jsme vymysleli nové produkty a novou komunikaci se zákazníkem,“ říká o jedné ze svých provozoven, kam stále chodili hosté. „Bohužel druhou jsme museli uzavřít už od té doby, kdy byla snížena zavírací doba na dvacátou hodinu. Otevírali jsme totiž až v 16 hodin, a to prostě nemělo cenu,“ hodnotí Horešovský s tím, že tržby se mu v druhém podniku snížily na 20 procent, což zdaleka nepokrylo ani fixní náklady.

Celá oblast pohostinství je podle Horešovského paralyzovaná i tím, že před covidem se všechno nastavovalo na turistický ruch. „Všechno včetně cen nebo nájmu bylo nastaveno na nějakou úroveň fungování. Bohužel i kvalitativně mnohé restaurace sázely na turisty, kteří jednou přijdou a už se nevrátí, a u místních si získaly dost špatnou pověst, ti tam jednoduše nechodí,“ všímá si Horešovský.