Následně se rozhovořil o tom, čím vším se cítily ohroženy obě diktatury, které ve dvacátém století naši zemi ovládly a okupovaly. „Dle nacistické ideologie byl tím největším nebezpečím zhoubný český nacionalismus spojený se vzpomínkami na národní samostatnost. Proto se na školách nesmělo vyučovat o českých dějinách, zvláště pak o husitství a národním obrození,“ zmínil Bašta.

 

Původní text ZDE.

   

„Po druhé světové válce u nás zvítězila druhá totalitní ideologie, komunistická. Během oněch 41 let své existence prošla několika vývojovými fázemi. Nejhorší z nich byla ta počáteční, která trvala zhruba osm let,“ dodal se slovy, že její ideologie byla daleko více orientovaná na válku než ta nacistická.

 

„Posledních asi pět let se kolo dějin zase vrátilo zpět. Demokracie zase dostala přívlastek – liberální. Její stoupenci se vyznačují hlavně tím, že neuznávají výsledek voleb, když je nevyhrají oni sami. Jejich počínání a ideologie je takovou podivnou patlaninou z pojmů a projevů známých z nacismu, sekernického komunismu z padesátých let a normalizace. S těmito formami totality je spojuje konspirační vidění světa plného nepřátelských agentů a jejich vlastizrádných pomocníků, kteří jsou i na těch nejvyšších místech,“ sdělil Bašta. 

 

Své pak řekl i ke zpravodajským službám, kdy vnímá, že jejich otevřené zapojení do politiky je, podle něj, dalším schodem na cestě do pekla. „Podobnost současné rusofobie s Hitlerovým antisemitismem je také docela nápadná. Nejenže předpokládá kolektivní vinu, ale nebezpečná je i ruská kultura, včetně dětských seriálů. Jakýkoliv kontakt s Ruskem a Rusy je podezřelý, každá návštěva táhne Českou republiku na východ. Někdy si myslím, že ti, kdo to tvrdí, si myslí, že ČR není stát, ale komediantský vůz, kterým lze libovolně manipulovat. Třeba je to jejich profesní zatížení,“ zmínil závěrem Bašta s tím, že liberální demokracii bychom mohli nazvat diktaturou karbanátkové konzistence, s velmi nechutným totalitním kořením. Parafrázuje tak bonmot V. V. Štěcha: „Když má biftek adjektivum, je to vždy karbanátek. Když má demokracie adjektivum, je to vždy diktatura.“