Na úvod svého vystoupení exministryně uvedla k obci Štěnovice následující: „Žiji tady už 27 let. Deset let jsem dělala právní podporu obecnímu úřadu a vedla jsem tady přestupkovou komisi. Dělala jsem tady různé smlouvy na různé pozemky pro různé lidi. Tady, v obřadní síni, se přijímaly na svět moje dvě děti, kterým je teď 21 a 26 let. Pak jsem zasedala ve volebních komisích a mnohokrát jsem tu volila,“ zavzpomínala dojatě.

Být řádným občanem se dnes nenosí

„Dříve jsem žila v tom, že mám plnit své povinnosti, být řádným občanem, musím se učit, abych se dostala na školu a měla nějaké dobré místo. Ta doba se tak strašně změnila!“ povzdechla si Kovářová. „Mám pocit, že se děje něco se vztahy a třicet let se jimi zabývám. Rozvádím klienty nebo jim rozmlouvám rozvody. Snažím se být objektivní a všechny poznatky jsou moje třicetiletá zkušenost.“

Doba se podle Kovářové posunula v tom, „…že když jsem byla holka, tak společnost byla řízena tradicemi a zvyky a ty říkaly, jak se k sobě mají lidé chovat. Bylo poměrně jasné, jak se chovají muži a ženy, kdo je muž a žena – dnes to tedy není moc jasné. Tady na obecním úřadě jsou záchody stále pro muže a ženy a chválabohu ne pro další. Tady na vesnici je jasné, kdo je ten samec a samice, jak se lidé rodí a umírají, nedělá se vzrůšo, když někdo klepne králíka či slepici. Ta doba před dvaceti, třiceti lety, jak bylo jasné, kdo je muž a kdo je žena, kdo je řádný občan či jak se máme chovat ke starým lidem, tak bylo i jasné, jak se máme chovat k dětem.“

A pokračovala: „Já se pamatuji, že když jsem chodila se svými dětmi tady po vsi, tak ty děti zdravily, bylo jasné, že ty, které zdravily, jsou řádně vychované a kdyby nějaké dítě nezdravilo, tak kterýkoliv dospělý by jim řekl: ‚Hele, ty nezdravíš!‘ Dnes se to všechno změnilo.“

Jdi za štěstím? I přes mrtvoly?

„Máme nový občanský zákoník, který je účinný od roku 2014, takže není nový, a tam je v paragrafu 3 odstavec 1 věta, že ‚každý člověk má právo brát se za své štěstí.‘,“ připomněla exministryně paragraf z velkého kodexu, o jehož přijetí se zasadil ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil.

„To je ta samá věta, kterou známe z americké ústavy.  Když se ten občanský zákoník tvořil, tak jsme si jako právníci kolem říkali – to je nějaká psina, brát se o své štěstí, to je jako starobylá formulace. Tak ať to tam je, nic se neděje, ten zákon má 3000 paragrafů, tak takový jeden divný, beletristický, tam může být. Tohle je ale ta nejdůležitější věta, jak to vidím já jako rodinný advokát,“ pokračovala dále Kovářová.

„Protože z toho plyne, že dnes už není žádná norma, tradice, která před 30 lety velela, že muži jsou muži, ženy jsou ženy, vychované dítě se nějak chová, tak dnes si každý rodič může vychovávat svoje dítě, jak chce. Když se rozvádějí, tak každá cesta za štěstím, každá otcovská a každá mateřská, je stejně dobrá. Jestli jeden z rodičů říká, že řízek je v pořádku a druhý řekne, že ne, že vegetariánství je v pořádku, tak soud neřekne ani popel. Když jeden řekne, že bude věřit v mého křesťanského boha a ten druhý v mého islámského boha, je to v pořádku. Když jeden z rodičů řekne – ty budeš chodit do školy a budeš zdravit staré lidi a ten druhý – ty se nemusíš učit, nemusíš mít žádnou školu a můžeš ležet na kavalci a přepínat bednu a sociální stát tě bude živit, tak je to také v pořádku a také je to cesta,“ šokovala mnohé bývalá ministryně spravedlnosti.