Klaus se tehdy nechal prostřednictvím Weigla slyšet, že není příznivcem přímé volby hlavy státu. Jeho názor se opíral o mnohé argumenty. 

V celé historii naší moderní demokracie je náš stát parlamentní, nikoliv prezidentskou republikou, v níž je jasně vymezena dělba moci mezi moc zákonodárnou, výkonnou a soudní. Z této tradice vychází i dnešní Ústava České republiky. Primární legitimitu odvozenou od vůle lidu projevenou ve svobodných volbách má Parlament. Odpovědnost za výkonnou moc náleží vládě, která je Parlamentu odpovědna. Prezident republiky je součástí moci výkonné, reprezentuje stát navenek, má významné jmenovací a jiné v Ústavě a zákonech vymezené pravomoci, ale není z výkonu své funkce odpovědný a logicky i ústavně je tak vázán ve výkonu své funkce na vládu, která nese hlavní zodpovědnost za správu státu,“ zněl jeden z argumentů. 

Podle jeho slov měl jasnou logiku v Ústavě zakotvený nepřímý způsob volby prezidenta republiky Parlamentem. „Parlament, jenž volí prezidenta a jenž vyjadřuje důvěru vládě, má plnou odpovědnost za formování výkonné moci ve státě,“ uvedl Klaus. Postavení prezidenta republiky podle jeho slov odpovídají i jeho kompetence. 

„Od parlamentních voleb v roku 1996 a dalších parlamentních voleb až do loňského roku plynul jasný závěr, že poměr sil mezi politickými silami na levé a pravé straně politického spektra je přibližně vyrovnaný a že volební systém, který máme, produkuje relativně slabé vládní koalice, které se opírají buď o menšinu či o minimální většinu v Poslanecké sněmovně, jež bývala dosahována někdy spornými postupy (přeběhlíci). Parlamentní volby roku 2010 přinesly odlišný výsledek, avšak ten je vysvětlitelný spíše momentálními personálními a krátkodobými faktory, než zásadní změnou rozdělení politických preferencí veřejnosti,“ zmínil rovněž Klaus a poukázal na to, že dlouhodobým problémem České republiky jsou slabé vlády.

„Veřejností kritizované zjevné nedostatky při dosavadních volbách hlavy státu – zvolení Václava Havla o jediný hlas v důsledku zatčení poslance Sládka, velmi sporné projevy otevřeného politického boje v průběhu poslední prezidentské volby atd. – to vše není důsledkem nepřímé prezidentské volby, ale rozpolcení politické scény a boje o minimální většinu na půdě Parlamentu. Opakování podobného vývoje při prezidentské volbě a řešení obecnějších nedostatků našeho politického systému nelze vyřešit jednoduchou změnou způsobu volby hlavy státu, ale změnou volebního zákona, která by umožnila nalézání a vytváření jasných parlamentních většin pro podporu vlády i pro zvolení prezidenta,“ vnímal tehdy Klaus.

Původní text ZDE.

„Prezident volený všemi občany by z definice disponoval daleko větší legitimitou než dosud, legitimitou na rozdíl od vlády neodvozenou, a tím bychom velmi zproblematizovali dosavadní uspořádání a vyvážení moci výkonné. Problémem této země není to, že by trpěla ve svém politickém systému nadměrnou převahou moci výkonné, a bylo by žádoucí tuto převahu omezit větším rozdělením pravomocí mezi vládou a prezidentem a jeho větší politickou legitimitou. Naším problémem je naopak slabost vlád a z ní plynoucí malá schopnost formulovat a realizovat konzistentní politický program,“ uzavřel Klaus tehdy své argumenty. 

Zavedení přímé volby hlavy státu by bez podstatných změn Ústavy a volebního zákona byl podle jeho slov nepromyšlený krok, který by dále oslabil možnost efektivního vládnutí v naší zemi, rozkolísal politickou scénu a nevyřešil žádný ze skutečně závažných problémů, před nimž naše společnost stojí.