První případ se týká ustavení poslaneckých klubů. Hasenkopf již od voleb opakovaně upozorňoval, že podle zákona mohou kluby ustavit strany a hnutí podle volební kandidátky.

Při důsledném výkladu by tedy koalice SPOLU a Piráti a Starostové neměli mít nárok na poslanecký klub, protože o koalicích se v příslušném paragrafu nehovoří.

V žádném případě ale není v souladu se zákonem to, aby si poslanecký klub bezprostředně po volbách (jiná situace je, pokud se tak stane až v průběhu volebního období) ustavily strany a hnutí, které vůbec nepodaly kandidátku do voleb. A to je jednoznačně případ klubů ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN a Pirátů. Hasenkopf tedy konstatoval, že tyto kluby byly v pondělí ustaveny v rozporu se zákonem.

Druhá strana sporu odkazovala na precedent z roku 2002, kdy lidovci a Unie svobody také kandidovali spolu a kluby pak ustavili zvlášť. Hasenkopf ale upozorňoval, že mezitím se Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny změnil a nyní v § 77 jasně říká, že takový postup možný není. Autory změny byli v roce 2006 poslanci za Zelené.

Příznačné je, že tento rozpor se zákonem se v Poslanecké sněmovně při jejím ustavování vůbec neřešil.

Zatímco v tomto případě vítězové voleb nad zněním zákona mávli rukou, jindy naopak lpí na důsledném naplnění právního textu.

Ukázalo se to poté, co nejsilnější poslanecký klub hnutí ANO navrhl na post předsedy Sněmovny Karla Havlíčka. Vládní koalice navrhující Markétu Pekarovou Adamovou má pohodlnou většinu 108 hlasů, přesto se rozhodla Havlíčkovu kandidaturu zpochybnit.

Důvodem je fakt, že Havlíček je stále ministrem v odstupující Babišově vládě. A zákon nepřipouští souběh jakékoliv sněmovní funkce s funkcí ve vládě.

Když klub ANO Havlíčka oficiálně navrhl, dotázala se volební komise sněmovních legislativců, zda je jeho kandidatura možná. Stanovisko legislativy následně interpretovala zástupkyně ODS Eva Decroix tak, že Havlíček kandidovat do žádné sněmovní funkce nemůže.

Stanovisko Legislativního odboru PSP: předpokladem pro to, aby poslanec – člen vlády, mohl být volen do funkce předsedy PS, je nutný předchozí zánik členství ve vládě, nestane-li se tak, nelze poslance do funkce volit, tj. jeho kandidatura by neměla být ani připuštěna.

— Eva Decroix (@eva_decroix) November 9, 2021

Právník Hasenkopf se nad kategorickým postojem pozastavil, znění článku 32 Ústavy totiž podle něj nabízí několik výkladů. Ten, který prezentovala poslankyně Decroix, je podle něj účelový. Druhým výkladem může být, že zvolením do sněmovní funkce zaniká členství ve vládě automaticky.

Třetí výklad se nabízí takový, že funkce předsedy Sněmovny by vznikla až momentem, kdy by řádně zvolený kandidát naplnil zákonné podmínky, tedy ukončil své členství ve vládě.

Hasenkopf se kloní k druhému výkladu. Upozorňuje, že demise z ministerské funkce není jednostranný úkon, musí být přijata prezidentem republiky, kterému ji musí předat premiér. Ministr, který se chce vzdát funkce, je tak rukojmím dvou dalších osob, které mu musí vyjít vstříc. To mimochodem nabízí i značné možnosti zneužití (pokud by prezident chtěl zabránit ministrovi ve zvolení do funkce ve Sněmovně, zkrátka by zdržoval přijetí jeho demise). Takový výklad podle Hasenkopfa tvůrci ústavy zcela zjevně nezamýšleli.

Jak navíc Hasenkopf upozorňuje, článek 32 platí oboustranně. A našly by se možná stovky příkladů, kdy poslanec v nějaké funkci (i pouhý řadový člen výboru je sněmovní funkce) odešel do vlády, aniž by předtím výslovně rezignoval na svou sněmovní funkci. Nikdy přitom na základě toho nebyla zpochybněna jeho způsobilost ke jmenování ministrem.

„Zkusme si na chvíli představit, že neřešíme otázku, jak to udělat, aby ministr Havlíček nemohl kandidovat na předsedu Sněmovny, ale podívejme se na to nezaujatě a v celé šíři dopadu onoho článku,“ vyzývá právník.