„Pokud se týká naší země, možná by byl výstižný slogan: ‚Velká nervozita na pozadí ekonomického růstu‘. Naše země není v pohodě. Možná si řeknete, že nejsem v pohodě já, a je to tedy můj problém. Jenže statisíce lidí v ulicích českých měst jsou důkazem, že rozdělená společnost v pohodě není,“ poznamenal Laudát.

Následně připomněl nápad europoslankyně Michaely Šojdrové ohledně přijetí 40 sirotků z řeckých uprchlických táborů. „U nás doma tvrdě narazila. Začal jsem se zamýšlet nad tím, co to o nás vypovídá. Umím pochopit, že po tisících teroristických činů a nekonečného krveprolití na Blízkém východu se lidé mají právo bát. Ale bát se dětí?“ ptal se Laudát. 

„Asi si velká část společnosti řekne, že cizí problém se nás netýká, že to nejsou naše děti. Současně se ale občas divíme, že se čas od času provalí, jak to vypadá v našich sociálně vyloučených lokalitách, kde také žijí děti. A část lidí skutečně dělá, jako by ani tahle děcka nebyla naše,“ sdělil Laudát a pozastavil se nad tím, že naše vláda se bojí 40 sirotků. 

„Jak chtějí budovat sebevědomou společnost, když sami připomínají vzorové strašpytle z nějakých pohádek? Jak se říká, rozdávat můžu jenom to, co mám. Taky se říká, kde nic není, ani čert nebere. Jenže on ve skutečnosti něco vždycky sebere. Jeden takový čert nám vzal svobodu v roce 1938/39; další, dokonce domácí čert nám vzal všechno v roce 1948, pokus vymanit se ze spárů čerta nám v roce 68 vymluvily sovětské tanky. A dnes? Už se tu zase čertíci rojí,“ uzavřel Laudát se slovy, že případ sirotků ukazuje na krizi etiky v české společnosti.