V šedesátých letech minulého století vstoupili Američané do Vietnamu, a vylámali si tam zuby. V 80. letech minulého století se totéž přihodilo Sovětům, když vstoupili do Afghánistánu. Zdá se ale, že Američané se z těchto dvou případů nepoučili a po teroristickém útoku na New York 11. září 2001 se rozhodli rozjet další nebezpečnou operaci. Rozhodli se porazit afghánské hnutí Tálibán.

A po dvaceti letech, v tichosti uprostřed noci, zase zemi opustili. Jejich mise v podstatě skončila debaklem.

„Jsem celoživotní obdivovatel a přítel Spojených států, a bolí mě všechno, co se v nich od Clintonovy a Obamovy éry děje. Pravda, operaci zahájil George W. Bush, tedy rozhodně žádný lunatický pachatel dobra. Ze stanovených cílů bylo ve skutečnosti dosaženo jediného – likvidace Usámy bin Ládina, a nestalo se to v Afghánistánu, tehdejší hrdina terorismu dostal útočiště v Pákistánu, na území amerického spojence. K tomu došlo navíc až za Obamy. Dobře se tak stalo, praktického významu to ale nemělo žádného. Vše ostatní je prohra,“ napsal Neff na serveru Neviditelný pes.

• Celý komentář naleznete zde

Pokud už američtí vojáci spolu s ostatními vojáky z NATO ze země odcházejí, měli by ještě pomoct těm, na jejichž spolupráci se spoléhali během vojenské a bezpečnostní operace trvající dvacet let. Pomoci by se měli dočkat všichni, kteří pro vojáky NATO překládali, starali se jim o vybavení a tak podobně. Radikálové z hnutí Tálibán budou všechny tyto lidi považovat za zrádce a za kolaboranty a pravděpodobně jim připraví krutý osud.

„Výprask se konal a naskýtá se otázka, co s lidmi, kteří nám pomáhali a v kaši zůstali. Tady by bylo zcela na místě otevřít dveře uprchlíkům. Ti lidé Západu, tedy i nám, důvěřovali a pomáhali nám. Takový exil je naprosto něco jiného než pašerácká cestovní kancelář založená na prodeji iluze lepšího života v Evropě za podpory takzvaně humanitárních organizací, které ve skutečnosti napomáhají organizovanému zločinu a účastní se na koloniálním drancování toho nejcennějšího, co rozvojové země mají: podnikaví lidé, kteří se nebojí rizika,“ uzavřel Neff.