Velkým sociálním sítím v Německu hrozí od prvních minut nového roku pokuta ve výši až 50 miliónů eur (asi 1,3 miliardy korun), pokud bezodkladně po upozornění nesmažou nenávistné komentáře. Touto informací z pondělního článku na Novinkách začíná první přehled mediálních zajímavostí nového roku. „To je zpráva, s níž by mohl člověk na první pohled souhlasit, když vidí, jak vypadá diskuse pod články na portálech, že úroveň některých diskutujících není úplně nejvyšší a že to tedy vyžaduje nějakou restrikci. Ovšem hned vzápětí téhož člověka napadne, že ta restrikce je samozáhubná, protože vyžaduje dvě stanoviska. Jednak kdo bude posuzovat, co je a co není nenávistný obsah, tedy nějaké další centrum, jako je CTHH, které posoudí, že tohle je normální a tohle nenávistný obsah. A pak kdo bude sankčním funkcionářem v tomto procesu,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Považuje to celé za naprosto absurdní a nepřijatelné, protože za nenávistný obsah může být považováno ledacos. „Například napíšu na sociální síť, že si myslím, že Franta Novák od vedle je pitomec, a v tu chvíli jsem ale začal šířit nenávistný obsah. Ačkoli můžu dokázat, že Franta Novák je pitomec, protože dělá pitomé věci, tak někdo někde, nějaký Velký bratr posoudí, že to je šíření nenávistného obsahu a že tím byla ohrožena práva Franty Nováka. To mi zavání opravdu velkou totalitou a bojím se toho, protože to je úplně proti smyslu internetu jako takového. A samozřejmě i sociálních sítí, jako jsou facebook, twitter a jiné. To je pak předstupeň k tomu, že tyhle technické prostředky prostě zavřeme, jako je umějí zavřít alespoň částečně ve Vietnamu, v Severní Koreji, na Kubě nebo jinde. Jen se vloží nějaký technický prostředek mezi uživatele a providera,“ upozorňuje mediální analytik.

Německý zákon může zanést do celé Evropy vzájemnou nedůvěru

Potom už bude záležet na inteligenci a šikovnosti uživatele, aby ten technický prostředek přeskočil. „Moje dcera má spolužačku původem z Vietnamu, která tam má dvanáctiletého bratra. Když vláda, která se stále ještě ohání socialismem, restringovala nějakým způsobem internetové servery a znemožnila na ně uživatelům vstup asi z politických důvodů, z jakých jiných, tak ten její bratr tenhle vládní restrikční program technicky hacknul během deseti nebo dvaceti minut. Takže to samozřejmě jde. A co tím vznikne, to zase nikdo nedomýšlí. Vznikne černá ekonomika, celý nový byznys s hackingem různých restrikčních opatření, vznikne také nelegální sociální síť, kterou stát nebude schopen kontrolovat. Vznikne nejen další chaos, jehož je kolem nás už takhle dost, ale i další díl nedůvěry k jakýmkoli oficiálním nebo formálně standardním postupům a procedurám,“ myslí si Petr Žantovský.

Takovou ukázkou jsou služby typu Uberu, na které není současná legislativa připravena. „To je také důsledek nějakého chování účastníků na standardním trhu a třeba tvorby cen, uživatelských podmínek a tak dále. Moderní člověk si najde cestu a celé to všechno trošku připomíná návrat k jakési podobě prvobytné pospolnosti, k prosté zbožní výměně, k tomu, že se budou využívat nejenom oficiální standardizované cesty informační, ale i ekonomické. Na tom samozřejmě budou bity státy celé Evropy, protože lidé jim přestanou platit daně, protože produkci budou realizovat ve zbožní výměně. Vypadá to zdánlivě neuvěřitelně, ale na příkladu Uberu vidíme, že to není úplný nesmysl. Ale zpět k tomu německému legislativnímu paskvilu. Už byl schválen a do celé Evropy může zanést naprosto nepředstavitelnou vzájemnou nedůvěru,“ obává se mediální odborník.

V důvěře k institucím jsme na úrovni osmdesátých let

Dojde k tomu, že se lidé budou navzájem hlídat, navzájem cenzurovat, budou si hrát na moralisty. „To všechno už tady bylo mnohokrát. A každý režim, který začal s cenzurou a s moralizováním, skončil docela rychle. Myslím, že jsme v mnoha ohledech nejenom ve vztahu člověka ke státu, ale i v důvěře k institucím, tak na úrovni osmdesátých let minulého století. Tedy v období naprosto odkvetlé důvěry člověka v tehdejší státní řízení. Byla to éra totální pasivity a rezistence, odklánění se od oficiálních struktur a éra útěků do vnějších či vnitřních exilů, nejčastěji tedy k chatám, k chalupám a k nějakému vlastnímu hospodaření. Vždyť si vzpomeňte, co to provázelo. To masové kradení čehokoli, masové opouštění pracovišť v pátek v poledne ve škodovkách na chaty s ukradeným materiálem, abychom si tam postavili z ukradených cihel novou zídku, aby nám tam Franta Novák od vedle, který je pitomec, nekoukal,“ připomíná Petr Žantovský.