Prezident Donald Trump říká, že je už v podstatě domluvený s Rusy, zatímco s Ukrajinci a zvláště se Zelenským se jedná těžko. Co to o dosavadním jednání vypovídá? Nepochybně včetně vyjednávání, která probíhají mimo zraky světových médií za zavřenými dveřmi.

Jednání za zavřenými dveřmi už probíhají pěkně dlouho. Mezi Ruskem a USA jednání probíhají více než rok, dokonce se tím už ani jedna ze stran moc netají. Z toho, co se odehrává teď, je nejpodstatnější, že prezident Trump sdělil, že se v druhé polovině května setká s prezidentem Putinem. Zároveň říká, že je s Ruskem víceméně dohodnut, což je podle mě základ. Známe už sedmibodový plán, který je dohodnut, a ten podle mě i ukazuje cestu, kterou se dále půjde. Donald Trump v sobotu na pohřeb papeže Františka pojede v roli mírotvorce, protože i právě zemřelý papež byl hlasatelem toho, že je třeba tuto válku ukončit.  

Trump je jediný, kdo je dnes schopen to dovést k výsledku, a jediný se o to i snaží. Číňané, kteří by se do toho teoreticky mohli vložit, o to nejeví velký zájem. Předznamenává to vývoj, který bude následovat. Je zde sice řada bodů, jejichž řešení nebude jednoduché, například ruská podmínka k určité redukci sankcí. Zde má docela silné slovo Evropa, třeba co se týče uvolnění platebního systému SWIFT pro Rusko. I když je role USA zásadní, a jak Trump říká, má karty v ruce, tohle je jedna karta, kterou drží jen zčásti a podpora Evropy zde bude potřeba. Všechno je ale otázka času, protože se nakonec ukáže, že neexistuje jiná varianta, než jít cestou, kterou vytyčil Donald Trump.

Z Evropy ale spíše stále slyšíme, že v jednáních je třeba zohlednit hlavně postoje Ukrajiny, a že je nutné nepolevit v dodávkách zbraní apod. Myslíte tedy, že bude Evropa nakonec dotlačena k tomu, aby přistoupila na Trumpův plán?

Ano, bude k tomu dotlačena. Trump říká, že dosavadní strategie prostě nefunguje a selhala. Jde o plán bývalé Bidenovy administrativy a Evropy, či přesněji řečeno Britů, který vsadil na to, že Rusko bude poraženo, že Putinův režim zkolabuje, že Západ bude triumfovat a zaznamená ideologické vítězství. Dnes je zřejmé, že tahle strategie byla nereálná, a teď přišel Trump, který strhl tuhle šachovnici a řekl, že takhle se to dál nedá hrát, protože by válka byla nekonečná, a otáčí kormidlem jinam. Nedávno přímo hovořil o tom, že pokud by se jelo podle původního plánu, válka může trvat klidně další tři roky, stát statisíce dalších životů, naprosto zdevastovaná Ukrajina, a že je zvrhlé pokračovat v boji do posledního Ukrajince, který tam zůstane. Od toho všeho se Trump distancoval. 

Paradoxní je, že celá ta chybná strategie vůči Ukrajině byla americká – a nový šerif ve Washingtonu řekne, že s tím už nemá nic společného, že celé to bylo blbě. Ale Evropa se toho pořád drží bez ohledu na to, že Amerika, která to vymyslela, od ní už dává ruce pryč. Ministr Lipavský jednou přiznal, že žádnou vlastní strategii nemáme. Mlčeli jsme a jako ovce jsme akceptovali politiku USA, která teď po nástupu nového šerifa neplatí, a nedovedu si představit, že Evropa bude říkat: ne, ne, my se stále držíme toho původního. Vždyť to nejde. 

Opravdu je to nereálné?

I kdybychom se my v Evropě postavili na hlavu a Ukrajinci řekli, že s tím plánem nesouhlasí, Američané stejně budou v rozhovorech s Ruskem pokračovat dál. Důvod je prostý. Washington s Moskvou řeší daleko větší a významnější témata než je Ukrajina. 

Pro Trumpa je zásadní, že se potřebuje dohodnout s Čínou, což je daleko větší výzva. Číňané před ním nechtějí uhnout a Trump potřebuje vymyslet způsob, jak je dostat ke stolu. Americký prezident chce vytvořit nový pořádek ve světě nebo jak sám říká, je nositelem míru ve světě. A historie je skutečně v něčem na jeho straně, protože on je tím aktérem. Pokud by Ukrajinci dohodu odmítali, Trump to odbude jako podkapitolu, kterou nepotřebuje, a půjde za daleko většími dohodami. Tam jde především o to, co mu nabízejí Rusové například ve využití Arktidy, což je předmětem zásadních debat. Rusové chtějí zvýšit svůj podíl na LNG ve světě až na 40 procent, ale nedovedou to bez amerických technologií a účasti. 

Vidíme i další věc, která už nyní je v chodu. Trump se bude snažit o dohodu s Íránem, což je docela pozoruhodné, protože se tím vrací k dohodě s Íránem, kterou sám ve svém prvním mandátu vyhodil do povětří. Dnes mu, podle mě, Rusové řekli, že to není v jeho zájmu, a není těžké hledat argumenty k tomu, proč by USA měly chtít s Íránem dohodu, zvláště pokud tomu Rusové pomohou. Steve Witkoff, který je vyjednavačem pro Ukrajinu a zároveň pro Írán, má ve vztahu k jednání s Íránci první výsledky. Rusové v tom nepochybně sehrávají roli. Říkám to kvůli tomu, abychom si uvědomili, že se zároveň odehrávají další scénáře a jednání, přičemž Ukrajina je pouze jednou částí celého procesu, a to nikoli tou nejpodstatnější. 

Je možné říci, že pohrůžky o tom, že pokud mírový proces nepůjde dostatečně rychle, může se na to prezident Trump vykašlat, jsou směřovány ani ne tak přímo Rusku, jako spíše Ukrajině a Evropě?

Přesně tak. Trump je s Ruskem dohodnut, jak teďka sám řekl, takže nemá důvod mu hrozit. Spíše říká nám jako Evropě, že pokud se k tomu nepřipojíme, padne to na naši hlavu, a bude se jen dívat, co si s tím počneme. Evropa opravdu není připravena k tomu, aby to zvládla. Nemá na to kapacitu, peníze a není schopna nahradit roli USA ve vztahu k Ukrajině. I když se tady v Evropě občas tváříme, že jsme ochotni to převzít, jde o nereálné představy a iluze. Sice můžeme z Evropy Ukrajině hypoteticky něco více dodat, jenže tomu by musely předcházet kroky jako dlouhodobé kontrakty zbrojním firmám, které doposud s malými výjimkami nebyly poskytnuty.  

Pokud chtějí evropské státy budovat obranyschopnost, jde především o zajištění vlastního teritoria Evropy, a domnívat se, že budou zároveň lít peníze na Ukrajinu, to by bylo velmi těžké politicky obhájit. I proto, že by bylo více a více vidět, že nešlo o původně evropský plán, ale participovali bychom na něčem, od čeho se jeho autor či původce z USA distancuje. To se nedá ustát. Nebo si dovedete představit opak? Že Evropa bude trvat na strategii, o které nám klíčový hráč bude říkat, že selhala, a my budeme dokola opakovat: kdepak, my budeme stále bojovat a dodávat zbraně. Připadá mi to naivní. Nemluvě o tom, že pouhými dodávkami zbraní stejně nejsme schopni to dotáhnout k nějakému konci. Spíše bychom byli schopni to dotáhnout tam, že by situace pro Ukrajinu byla jen horší a horší. 

Na základě čeho tak soudíte?

Těžko si dovedu představit, že by Ukrajina byla schopna na bojišti získat iniciativu. Bohužel jí chybí lidská síla. Ukrajinci toho sice dokázali hodně a ve vývoji dronů dokonce zcela proměnili způsob boje, což je pozoruhodné, ale stále to bude celé troskotat na tom, že Ukrajina stojí proti agresorovi, který je násobně větší a čas hraje pro něho, protože jeho země není ničena. Tohle je boj, který nelze vyhrát, a Evropa by pouze prodlužovala něco, co stejně nemůže dobře skončit a pro Ukrajinu by to ve výsledku bylo jen horší.

Rusové postupují možná pomalu, ale postupují stále, a to Ukrajina jen sotva zastaví. Bez Američanů se situace ještě zhorší. Ukazuje se, že propsat mezi tím, co by Ukrajina chtěla, a tím, co jsme schopni nebo ochotni dodat, se zvětšuje. Evropa to prostě nezalepí. Není ani v pozici si to politicky obhájit u vlastních občanů. Pokud se to celé vyvine tak, že Ukrajina nebo Evropa do toho Trumpova plánu nepůjde, bude jen otázkou času, kdy se zjistí, že jde o slepou uličku. Spíš je pravděpodobné, že budou postupně všichni uznávat, že Trumpův plán je dnes jedinou schůdnou cestou, jak to celé skončit.

Psali jsme:

A už to bude jen a jen horší. Co prý uniklo Zelenskému

Rubio: Na Ukrajině to není naše válka. Jde nám o Čínu

Zlé věci o papeži Františkovi. Trumpovský stratég Bannon zesnulého nešetřil

Kříž smrti. Blíží se prý velký průšvih