Co vlastně udělal českým dětem mírumilovný „afro-Fin“ Kamara?

Když si na tuhle otázku odpovíme, možná bychom měli české děti spíše velebit, protože jen reagovaly na zcela zjevnou nespravedlnost, která se českému fotbalu přihodila.

Britská média se do nás totiž tvrdě pustila už na jaře po skandálním utkání Evropské ligy mezi Glasgow Rangers a Slávií Praha, kvůli kterému vinou údajné rasistické urážky právě na adresu Kamary, přišel o mistrovství Evropy český reprezentační obránce Ondřej Kúdela. To vše na základě nadmíru kontroverzního rozhodnutí komise UEFA, která Kamarovi ponechala možnost reprezentovat Finsko na EURU, zatímco Kúdelovi nadělila tvrdý disciplinární trest.

Veškeré protesty české strany byly marné a britská média doslova rozcupovala rasistu Kúdelu na kusy, nabádala dokonce doživotně ho vyloučit z vrcholového fotbalu, což rozlítilo už i české politiky, kteří se proti takto oportunistické a bigotní britské rétorice striktně ohradili.

Stejně tak učinili i někteří čeští fotbalisté.

Jiní – například Radek Bejbl - naopak konstatovali, že naše země se musí integrovat do Evropy a změnit své myšlení, které zčásti rasistické je.

Jsme tedy rasisté? Internacionál Ladislav Vízek se domnívá, že nikoliv, že pouze pojmenováváme věci pravými jmény. Je-li něco bílé, pak je to opravdu bílé, a je-li to černé, proč říkat, že je to také bílé.

Nevím, jestli na ostrovech znají české přísloví – zamést si nejprve před svým vlastním prahem – ale podle toho, jak se v posledních měsících lidé okolo fotbalu v Británii prezentují a ostře vymezují vůči rasistickému Česku, to vypadá, že o něčem podobném patrně nikdy neslyšeli.

Stačí si přitom jen vzpomenout, jak se zachovali rozlícení fanoušci Anglie po neúspěšném penaltovém rozstřelu ve finále EURA, když na sítích nemilosrdně rasisticky tepali do tří neúspěšných „afroBritů“.

Bývalý gólman Sparty a Slavie a britských Queens Park Rangers Jan Stejskal říká, že na ostrovech jsou na věci spojené s rasismem nebo xenofobií či šovinismem výrazně citlivější, než je tomu u nás, což vyplývá z historických souvislostí minulých desetiletí, ale i staletí.  

Britové bojují s rasismem, ale přitom kopou okolo sebe a to nejraději do těch druhých. Ti můžou za rasismus.

Pro některé lidi v Anglii je přitom například zcela nestravitelné, aby byl kapitánem reprezentace černoch (což nyní také není – kapitánem je Harry Kane), ale o tom britská média korektně mlčí.
Jan Stejskal k tomu říká: „Ano, takové tendence na ostrovech opravdu jsou, ve společnosti to bublá a vře, ale oficiálně nic takového neexistuje, v tom je Británie velmi pokroková a ctí všechna pravidla proti rasismu.“

Občas to vypadá jako kdyby nebyly britské ostrovy od evropské pevniny odděleny kanálem La Manche, ale minimálně Tichým oceánem.

A přitom bychom si mohli Brity denně napichovat na vidličku, kdybychom jim začali připomínat, proč si teď tak zásadově hrají na neviňátka.

Jejich dějiny se totiž na rozdíl od těch našich rasismem jenom hemží, takže jsou to především oni, kdo měl a má co napravovat.

Jenomže některé historické skutečnosti se k dnešním vzorným oficiálním postojům nehodí a především o době, kdy bylo britské impérium na vrcholu díky své rozpínavosti a kolonialismu na úkor mnoha jiných národů, se kupodivu nikdo nezmiňuje, přestože tento problém přetrvával na ostrovech ještě hluboko ve 20. století.  

Potomci někdejších krvavých „dobyvatelů“, kteří využívali lidi tmavé pleti jako otroky či v lepším případě sluhy, mají, zdá se, tak trochu problémy s pamětí.

Připomínají militantní nekuřáky, před kterými se nesmíte o kouření ani zmínit, ačkoliv oni sami se několika staletími doslova prohulili.

Naše děti jsou prý špatně vychované. Jeden malý rasista vedle druhého.

Proto bych navrhoval učinit si jakýsi průřez současnou českou populací, aby se najisto potvrdilo, že jsme všichni kompletně rasisté, xenofobové, šovinisti atd.

Zvěme k nám britské fotbalové kluby častěji, vystřídejme na těchto zápasech diváky všech věkových kategorií českého národa a můžeme se pak začít učit toleranci a řádně se umravňovat na základě reakcí, rad a hlavně urážek pod spravedlivou kuratelou ostrovních médií.

Komentář napsal Tomáš Procházka.