Robinson si ale podle ní stanovil jako hranici, že nechce předat nic, co by jeho zemi poškodilo v případě války. Dokumenty také naznačují, že si českoslovenští zpravodajci v pozdějších letech nebyli jisti, zda se spolupráce Robinsona nekonala s vědomím britských tajných služeb.

List Mail on Sunday v neděli uvedl, že Robinson špehoval pro Československo. Novináři vycházeli z dokumentů, které jsou uloženy v Archivu bezpečnostních složek. Podle nich Robinson předal Čechům při 51 setkáních v letech 1966 až 1969 celkem 87 informací, z nichž některé se týkaly programu jaderných ponorek Polaris. Dodal také informaci o stažení britských vojáků z tehdejšího západního Německa.

Podle Ptáčníkové archiválie skutečně takové informace obsahují. Jde podle ní o obsáhlý spis o více než 380 stranách.

Robinson se stýkal s pracovníkem československé rozvědky Karlem Pravcem, který vedl londýnskou rezidenturu Státní bezpečnosti (StB). V oficiálním styku ale Pravec vystupoval jako první tajemník československého velvyslanectví. Robinson informoval i své nadřízené, že se s Pravcem, jako československým diplomatem, schází.

Ptáčníková poznamenala, že Robinson podle archiválií před Pravcem několikrát naznačil, že ví o jeho příslušnosti k rozvědce. Pravec dokonce v hodnocení Robinsona, který dostal krycí jméno Karko, uvádí, že měl v plánu jeho přímé naverbování jako agenta. Dokončit ho chtěl v roce 1969 ve Vysokých Tatrách, kam měl Robinson přicestovat na mistrovství světa v lyžování. „Karko si byl toho vědom a psychologicky byl na věc připraven,“ napsal Pravec. Nestalo se tak, protože byl Pravec v roce 1969 ze svého místa odvolán. Nesouhlasil s invazí v srpnu 1968 do Československa.

Robinson v reakci na zprávy britských médií označil informace o své spolupráci s československou rozvědkou za „naprostý výmysl a lež“. Podle jeho mluvčího žádné tajné vládní dokumenty ani informace zahraničnímu agentovi nepředal.

Pravec podle Ptáčníkové označoval Robinsona jako nejlepší pramen rezidentury StB v Londýně. „Předával informace nejenom z vládních kruhů, ale též několik důvěrných dokumentů, které využili naši přátelé,“ uvedl Pravec v Robinsonově hodnocení. Poté, co se Robinson přesunul na jinou pozici, jeho „rozvědné možnosti“ se podle Pravce snížily, protože již neměl přímý přístup k materiálům a tajným šifrám.

Ptáčníková poznamenala, že dokumenty obsahují rukou psané poznámky pocházející pravděpodobně ze 70. let, podle kterých si českoslovenští zpravodajci nebyli jisti, zda s nimi Robinson nespolupracoval s vědomím britské zpravodajské služby. Pravec byl ale podle ní přesvědčen o tom, že tomu tak nebylo.

Materiály uvádějí, že Robinson předával politicko-ekonomické zprávy nebo informace o NATO. Podle Ptáčníkové byly například informace o jaderných hlavicích nedlouho poté oficiálně zveřejněny i v britských novinách. Závažnost vyzrazených informací by tak podle ní musely zvážit britské úřady. „Je tam psáno, že sám pro sebe si stanovil hranici, že nechce dávat nic, co by jeho zemi poškodilo v případě války,“ řekla Ptáčníková. Odmítla, že by archiválie byly podvrh nebo byly zprávy vymyšlené.

Za svou činnost nechtěl Robinson peníze, přijímal ale dárky. Vzal si také vouchery do obchodního domu. Koncem roku 1968 ale další vouchery odmítl se slovy, že to jsou tvrdě vydřené peníze československých dělníků. Pravec jeho reakci v dokumentech ohodnotil jako reakci na srpen 1968, řekla Ptáčníková.

Pravec podle ní o Robinsonovi mluvil jako o „důvěrném styku“, jeho spis ale vedl jiným způsobem, než jakému by odpovídala tato forma spolupráce.