Nové zbytečné závody ve zbrojení a rozhazování

Nedávné rozhodnutí amerického prezidenta zaměřené na zvýšení vojenského rozpočtu o 10 % vyvolalo rozdílné reakce. V Rusku logicky negativní, zatímco v EU doslova radostnou atmosféru. Donald Trump, který vytkl Merkelové a dalším protinárodním vůdcům EU chybnou politiku islámského multikulturalismu, kritizoval zároveň evropské země za nízký podíl na nákladech NATO. Mnozí evropští politici proto začali závodit ve slibech o vydatném zvýšení vojenských rozpočtů na nikým neurčená dvě procenta. Přitom zapomínají, že jakékoli zbrojení nevytvoří kvalitní armádu pro agresi, pokud chybí odhodlaní vojáci s vysokou morálkou. Stačí se podívat na ukrajinskou armádu. Zároveň není jasné, z čeho bychom se měli radovat, především u nás, kde každé výběrové řízení zaměřené na vyzbrojování armády provází ostuda;, a zároveň bychom neměli zapomínat, že peníze pro hercovo ministerstvo znamenají méně na platy, školy, komunikace, zdravotnictví, důchody. Nebo se na zbrojení více zadlužíme? Zbrojení není levné.

Proč bychom měli zbrojit

Donald Trump je americký prezident, dělá vše, co považuje za nejlepší pro Spojené státy, neboť je to nepopiratelný vlastenec. Pro zoufalce očekávající dalšího spasitele dodávám, že americký vlastenec, nikoli evropský, natož český. Dokazuje to i jeho skvělý program prvních sta dní, který bych každému doporučoval přečíst, především mnoha českým politikům. Na podobného vlasteneckého prezidenta, bohužel s podstatně menšími pravomocemi, máme štěstí my, a rovněž například Maďaři, nebo Rusové a Číňané. Ostatně vlastenců-politiků se ve světě najde víc, především mimo zkorumpovanou EU.

O to děsivější je nedávné hlasování českých europoslanců (16. 2.) na téma evropského superstátu, který můžeme z našeho hlediska označit za čtvrtou říši či druhý protektorát. Pouze pět zodpovědných vlastenců, dva za KSČM, dva za ODS a jeden za TOP 09 bylo proti. Kde byli známí kritici EU, například Mach a Keller? Pro naši budoucnost není důležité žvanění a psaní chytrých článků, ale činy, především u těch, kteří mohou něco ovlivnit. Na to jsme si je zvolili, nikoli aby hrabali v Bruselu statisícové výplaty.

Vojenský analytik Martin Koller

Rovněž mnozí další domácí politici zapomínají na poslanecký či senátorský slib, kterým se zavázali hájit zájmy naší republiky. Ukázkou je snaha o přiřazení 4. brigády rychlého nasazení naší armády k německé 10. tankové divizi „vlasteneckým“ ministrem obrany. Naprostá většina ostatních politiků k tomu zarytě mlčí, takže souhlasí, a musíme se ptát proč. Obavy z návratu protektorátu jsou víc než namístě.

V takovém případě je rozsáhlé a nákladné zbrojení velice diskutabilní. Budeme zbrojit na válku na obranu Litvy, Lotyšska a Estonska, které nikdo nenapadá, za „osvobození“ Krymu, jehož obyvatelé nechtějí být Ukrajinci, či snad proti Rusku, které má větší zájem o mírový obchod než o válku, případně na svoji obranu před islámskou invazí a terorismem, nebo jako německý protektorátní protinárodní pomocný sbor proti vlastním občanům v novém protektorátu na prosazování zájmů majitelů cizáckých montoven, migrantů a neziskovek, a nakonec možná jen pro zisky zahraničních zbrojařů a korupční toky do kapes politiků a jejich partají?