„Zatímco čeští politici konzultují na ukrajinském velvyslanectví, který umělec smí, nebo nesmí vystoupit v Obecním domě v Praze, bruselské i washingtonské špičky se připravují zcela pragmaticky na to, co se bude dít po skončení války,“ uvádí Jana Bobošíková s tím, že pohled bruselských a washingtonských analýz se neutápí v tom, kde se bude šermovat, hrát tenis nebo zpívat árie.

Dodává, že jak Brusel, tak Washington formulují jasně své zájmy: „A věřte, že jsou na hony vzdálené možná idealismu, možná naivitě českých politických špiček.“

Svá tvrzení následně konkretizuje: „Například Evropská komise vydala zprávu o tom, kolik občanů z Ukrajiny odešlo, to jsou fakta celkem známá. Ovšem součástí stejné zprávy jsou také demografickými studiemi a statistikou podložené výzkumy, kolik obyvatel bude mít Ukrajina za příštích třicet let. A s tím souvisí otázka, kdo tedy vlastně bude Ukrajinu obnovovat. Podle studie Evropské komise, pokud bude válka trvat dlouho, bude v roce 2052 na Ukrajině o 31 procent občanů méně než před válkou. Někteří zahynou, děti se budou rodit daleko méně a hlavně ti, kdo odešli, se nevrátí.“

Oproti tomu optimistický scénář Bruselu říká, že pokud se Ukrajina rychle zotaví a začne přijímat zahraniční migranty, poklesne počet občanů za příštích 30 let „jen“ o 21 procent. Neboli populace na Ukrajině bude stárnou a podle předpovědi Bruselu, i když se Ukrajina otevře migrantům, nikdo se tam moc nepohrne, uvádí Jana Bobošíková.

Poukázala rovněž na to, jak vidí Ukrajinu výzkumná instituce RAND Corporation, která v těchto dnech zveřejnila studii s názvem Rekonstrukce Ukrajiny pro americké politiky. „Studie vypracovaná i za peníze federální vlády je o tom, jak se mají představitelé Spojených států připravit a naplánovat dlouhodobou politiku své země vůči Ukrajině i vůči Evropě. Připravili jsme pro vás malou ochutnávku amerického pragmatismu a ten nerozdává na rozdíl od našich nejvyšších činitelů ani trika s nápisy, ani klíče od Senátu. Pragmatiky ze Spojených států zajímá, čím a jak může Ukrajina po ukončení konfliktu přispět k posílení politického a ekonomického vlivu USA,“ přibližuje moderátorka.

Podle amerických analytiků Ukrajina na rozdíl třeba od Česka, Polska nebo Maďarska nezvládla svou transformaci. Její výsledky byly nejhorší ze všech postkomunistických a postsovětských zemí. Ukrajinská ekonomika začala růst až po roce 2000, ale ještě v roce 2021 byla nejchudší a nejméně produktivní zemí Evropy. Od roku 1991 do začátku války Ukrajina ztratila 17 procent občanů. Populace navíc rychle stárne.

Největší brzdou ukrajinského ekonomického růstu je podle amerických analytiků rozsáhla korupce a politický vliv oligarchů. Slovo korupce je ostatně v celé zprávě zmíněno více než čtyřicetkrát. Rozsáhlá korupce bují především ve státních podnicích, které Ukrajinci před válkou nedokázali zprivatizovat, dodává Bobošíková. Podle statistik OECD je na Ukrajině přes 3300 státem vlastněných podniků, které se před válkou podílely na tvorbě zhruba šestnácti procent HDP. Kvůli válce navíc ukrajinská ekonomika klesla na třetinu.

Podle ukrajinské vlády bude na poválečnou obnovu země potřeba v přepočtu přes 17 bilionů korun, což je šestinásobek celého amerického Marshallova plánu. Ten se ovšem po druhé světové válce týkal šestnácti státu, nikoliv jediné země.