„Existují obrovské regionální rozdíly v příjmech uvnitř zemí, příklad je sever a jih Itálie. Zásadní je mezigenerační mobilita v příjmech. Na jihu jsou potomci mnohem více závislí na rodičích. Rozbila by to vlastní měna? Pochybuji. Klíčem ke konvergenci jsou vzdělání a instituce,“ píše na svém twitterovém profilu Filip Pertold.

Právě na jeho status reaguje Miroslav Singer. „No, Itálie tedy není příkladem inspirujícím ke vstupu. Do eurozóny vstupuje v roce 1999. Náš HDP na obyv. byl 29 % italského, 2022 81 %. A ze střední Evropy obdobně: Slovinsko vstupuje v 2007, náš HDP na hlavu tehdy 78 %, 2022 94 %. Slovensko v 2009, tehdy náš 120 %, 2022 130 %...,“ uvedl.

No Itálie tedy není příkladem inspirujícím ke vstupu. Do eurozóny vstupuje v roce 1999. Náš HDP na obyv. byl 29% italského, 2022 81%.

A ze Střední Evropy obdobně: Slovinsko vstupuje v 2007, náš HDP na hlavu tehdy 78%, 2022 94%. Slovensko v 2009, tehdy náš 120%, 2022 130%...

??‍>? https://t.co/NW48of4qUn

— Miroslav Singer (@MiroslavSinger) January 5, 2024

„Tento post říká, že pro konvergenci existují mnohem důležitější faktory než společná měna. Takže to není argument pro ani proti,“ oponuje Pertold.

„No, i tohle je docela složitější. Jak by se asi italské regiony vyvíjely se společnou měnou, ale se státním rozpočtem relativního rozměru rozpočtu EU a politicky v konfederaci? Asi není těžké usoudit, že by divergovaly poměrně razantně, ne? Ale díky za věcnou odpověď,“ odvětil Singer.

Další diskutující, Vít Blaha, pak zareagoval na Singerova slova: „Argumentace čísly? No nevím, nevím...“

„Ale jistě, však uslyšíme, kdyby Itálie nevstoupila do eurozóny, už jsme mohli být bohatší, ještě méně zadlužení, dtto Slovinsko i Slovensko... Také vím, co přijde. Eurozóna je úspěch, jen vše ostatní nějak brání členům klubu dlouhodobě být úspěšnější než ti, co v ní nejsou!“ podotkl Singer.