„Dívka na fotografii se jmenovala Lisa Kirnos. Byly jí dva roky. Zemřela o víkendu na pláži v Sevastopolu po útoku ukrajinského vojska americkými raketami ATCAMS nesoucími mnoha mezinárodními dohodami zakázanou kazetovou munici,“ poznamenal Rajchl.

„Tady můžete v plné nahotě vidět výsledky rozhodnutí využít západní zbraně k útokům na ruské území. Stali jsme se spolupachateli čistého terorismu. To je nepopiratelný fakt. Bohužel. Samozřejmě lze protiargumentovat tím, že při ruských útocích zase umírají ukrajinské děti. Jistě, je to pravda. Ovšem ruská strana bude zase oponovat Alejí andělů a poukazovat na desítky mrtvých ruských dětí v době civilní války po majdanském převratu v roce 2014. I to je pravda. Pro mě je tahle debata však zcela nesmyslná – dohadovat se, kdo zabíjel dřív a kdo víc, je totálně hloupé. Každý jeden zmařený dětský život je obrovskou tragédií. Hádat se o to, kdo si začal, nikomu z nich život nevrátí. Já sám mám tři dcery – pokud by se tohle stalo kterékoli z nich, tak by to pro mě byl tak silný otřes, že bych se s ním nedokázal vyrovnat do konce svého života. A věřím, že každý milující rodič to bude cítit stejně,“ podotkl Rajchl.

„Právě proto navrhuji od prvního dne tohoto nešťastného konfliktu bezodkladné uzavření příměří a zahájení jednání o podmínkách trvalého míru. Jedině tak tohle nesmyslné krveprolití může skončit. Žádné území nemá cenu jednoho zmařeného dětského života. Pokud se mnou někdo hodlá nesouhlasit, tak ať mi prosím sdělí, za kolik kilometrů čtverečních územního zisku pro Ukrajinu by vyměnil život svého vlastního dítěte. Jsem na tyto odpovědi zvědav. Je pro mne šokující, že o tomto masakru západní média zarytě mlčí. Ukazuje se, že jsme dosáhli zcela nové úrovně cenzury. A tou je autocenzura. O nepohodlných událostech, které nepasují do oficiálního ‚narativu‘ šířeného pětikoaliční vládou, se prostě nemluví. Okruhem jsme se vrátili do zlaté éry reálného socialismu, kdy to, co je pravda a o čem se smí psát, určuje strana a vláda. Kdysi jsem se smál, když do semifinále Wimbledonu postoupili Lendl a Navrátilová a soudružsky uvědomělá média vytvářela dojem, že v semifinále jsou jen tři hráči. Dnes už mi do smíchu není,“ zmínil Rajchl.

„Oficiální stanovisko Ukrajiny k této události prezentoval poradce Volodymyra Zelenského Mikhailo Podolyak. Podle něj se o teroristický útok nejednalo, neboť mrtví a zranění byli ‚civilními okupanty‘. Ano, porozuměli jste tomu správně – pan Podolyak skutečně považuje dvouletou dívku za civilního okupanta. Tento útok nás opět o mílový krok přiblížil eskalaci celého konfliktu, jejímž logickým důsledkem je globální jaderná konfrontace. Říkáte si, že tohle může chtít jen naprostý šílenec? Máte pravdu. Bohužel těch šílenců najdete v současných vládách západního světa na každém prstu pět. Pokud mne někdo (zdravím pana Foltýna) za tento příspěvek hodlá považovat za proruského kolaboranta, tak předem říkám, že je mi to absolutně ukradené. Svědomí mám jen jedno. A mlčet za situace, kdy se naše země podílí na odporném terorismu, jehož výsledkem jsou mrtvé děti, by ze mě dělalo spolupachatele. Proto mlčet nebudu. Za žádnou cenu.

Mimochodem – právě pro tuto proruskou nálepku, jež mi je mainstreamem křečovitě přisuzována, se stranou PRO odmítá spolupracovat Přísaha a Motoristé sobě. Pokud tomu tak skutečně je, tak se nedá nic dělat. Při jednání o spojení sil proti Fialově pětidemolici jsem ochoten ustoupit v lecčems, ale určitě ne z toho, že bych zaprodal svou duši libodemo narativu a přestal vám říkat pravdu. Než se k tomuto propůjčit, tak to bych raději z politiky odešel,“ dodal Rajchl.

„Je opravdu strašné, jak hluboko naše země klesla. Jak hluboko klesla celá západní civilizace. Ale ještě strašnější je naprosté vymizení humanity, empatie a soucitu v myslích milionů lidí indoktrinovaných proválečnou propagandou mainstreamových médií. Všem těm zbabělým internetovým chvástalům, kteří budou ‚hrdinně‘ psát o tom, jak to těm ‚russákům‘ patří, vzkazuji jediné. Představte si, že tady na tom obrázku by to bylo vaše dítě. A pokud tyhle samé žvásty napíšete i poté, tak to vypovídá o jedné jediné věci – že vám chybí srdce. Jedině mír je cesta. Vše ostatní je utrpení a zkáza. Válka žádné vítěze nemá. Jen poražené. A mezi ně patříme i my,“ zakončil Jindřich Rajchl.