Podle něj chce městský volič především se svojí rodinou klidně bydlet v bytě a ne po večerech studovat stále komplikovanější právní předpisy o správě domu, na jejichž smyslu se neshodnou ani renomovaní právníci. Nechce, aby bytovému družstvu, jehož je členem, hrozila likvidace jen proto, že zákon bez praktického smyslu vyžaduje stoprocentní souhlas všech družstevníků, kterého není možné prakticky dosáhnout.

Celý text je ZDE

Městský volič si také podle Křečka nemyslí, že mít v bytě pejska porušuje vlastnická práva majitele domu, nechce platit už dnes za bydlení osmdesát procent z důchodu, který mu byl vyměřen po celoživotní práci a dívat se, jak nájmy ve velkých městech rostou mnohem rychleji než mzdy, o důchodech nemluvě. Rozhodně si nemyslí, že by bylo správné nájemní smlouvu na byt obnovovat pomalu tak často, jako na hotelový pokoj.

Ale především městský volič nechce přihlížet tomu, že město, ve kterém žije, se zvolna mění ve „vyloučenou lokalitu“ proto, že někteří jeho spoluobčané se chovají tak, že musí ze svých daní přispívat nejen na jejich bydlení, ale ještě na likvidaci domů, které titíž lidé vybydleli.

„A to jen proto, že státní správa se zvolna mění ve sbor institucí deklarujících především svoji nezávislost. Na potřebách státu i na vůli občanů. Opravdu je tak obtížné oslovit městského voliče?“ uzavírá Křeček své zamyšlení.