"Česká televize mi zkazila náladu. Ale můžu si za to sám. Neměl jsem se dívat. Historie, kterou člověk zná z dokumentů, knih a vyprávění, je drsná už sama o sobě. Když ji ale přetavíte v umělecké dílo, něco uberete, něco přidáte, ale hlavně se soustředíte na psychologickou linku postav, snadno docílíte hluboké deprese publika," píše Lukáš Jelínek ve svém článku pro on-line Deník Referendum.

Režisér seriálu Robert Sedláček a scénárista Pavel Kosatík se podle politologa hodně odchýlili od reality. "Nešlo nesrovnávat s vyzněním normalizační filmové a televizní tvorby. Sedláčkův Edvard Beneš není nepraktický zženštilý popleta, nýbrž o své pravdě přesvědčený demokrat, který ale neuznává zásadu, podle níž účel světí prostředky. Ani kontroverzní vysídlení Němců nepojímá jako sprostou odplatu, nýbrž jako přirozený krok pro obnovu a posílení demokracie v Československu," vyjmenovává rozdíly autor textu.

Oči prý nešlo spustit z komunistických špiček, které se nejdřív jen pletou do cesty, pak se učí nakládat s mocí, aby se nakonec samy staly obětí strachu a vlastních intrik. Režisér Sedláček je podle Jelínka představil skoro jako partu zdivočelých maturantů, kteří si hrají na politiku, předvádějí se, jsou vulgární, ukazují svaly a upíjejí se do němoty. 

Proč zmizela slovenská témata?

Ačkoli jak sám říká, dějepis by podle seriálu České století Jelínek neučil, v těch, co už něco aspoň dříve pochytili, prý může rozpoutat jiskřičku zájmu. "Koneckonců, kolik dobře natočených seriálů o klíčových politických událostech 20. století máme? Na 'velkou politiku' si troufá málokdo," podotýká politolog. Nastínit ony historické události jinak než dosud, přitom věrohodně a plasticky, muselo prý být pro režiséra mimořádně obtížné.

Vážná výhrada však zůstává. "Proč dělat z 'československého' století pouze století 'české'? Proč zmizíkovat slovenská témata a slovenské aktéry? Byl v tom účel? A dovypráví nám jej autoři?" ptá se Jelínek.