Tak tu máme další úřad pro cenzuru. Jmenuje se Středoevropská observatoř digitálních médií (CEDMO), bude to stát pro začátek zhruba 36,5 milionu Kč a velet tomu bude Václav Moravec. Oficiální střechu tomu poskytla Fakulta sociálních věd UK Praha, spolupracovat mají Univerzita sv. Cyrila a Metoděje v Trnavě a polská Univerzita sociálních a humanitních věd. Co tato skvadra azzura považuje za své úkoly? Citujme: „Ověřování faktů se zaměřením na Slovensko, Česko a Polsko a sdílení postupů a znalostí, výzkum a vývoj podpory ověřování faktů s využitím umělé inteligence (AI), výzkum a analýza vlivu informačních poruch na společnost i specifické skupiny, podpora mediální gramotnosti a vzdělávání, monitorování a doporučení v oblasti regulací zaměřených na odhalování a kontrolu dezinformací.“ A jak tato „kontrola dezinformací“ bude vypadat, o tom vypovídá další spolupracující subjekt, totiž Demagog.cz.

Tento zapsaný spolek o sobě říká, že verifikuje tvrzení veřejných osobností a označuje pravdivé a nepravdivé. Je fascinující, jak si zde čím dál víc lidí a organizací žongluje s pojmy pravda a nepravda. Není nutné opětovně připomínat Sokrata s jeho „vím, že nic nevím“. Tito dobráci ale vědí, že vědí všechno. Však to taky nedělají nezištně. Podle výroční zprávy za rok 2020 měl spolek příjmy skoro 900 tis. Kč, z čehož tři čtvrtiny (skoro 650 tis.) šlo na mzdové a osobní výdaje. Zjevně ani rozdávání nálepek není zadarmo.

Nicméně zpět k CEDMO. Co o tom vypráví samotný Václav Moravec? „Kromě publikací novinek, akademických výzkumů CEDMO nebo studií má nová webová stránka posloužit hlavně k propojování komunity odborníků na ověřování informací za účelem včasného zachycení falešných zpráv a jejich šíření ve středoevropském prostoru... Na webu nabízíme také praktické nástroje pro veřejnost, média nebo pedagogy, kterým chceme usnadnit vyhledávání důvěryhodných informací v digitálním prostoru.“

Jasné jako facka. Další všeználkové, kteří vždy vědí, co je a není pravda, tu vyjedí další pěkný díl veřejných financí. Proč? Aby se přidali do množiny napravovatelů světa ve jménu jediné povolené pravdy. Nové je na tom to, že CEDMO se kryje akademickou půdou a chce tak vytvářet dojem seriózní platformy. Asi už někomu konečně došlo, že různé seznamy dezinformací a jejich šiřitelů, které se vyskytují na privátních platformách (byť bohatě financovaných z veřejných zdrojů), už pro další fázi třídního boje nepostačují. Je třeba tomu dát slupku objektivního posvěcení. Hodně to připomíná Overtonova okna. Nejprve vstoupíte na veřejnou půdu s myšlenkou zcela nepřijatelnou (Overton to ukazuje například na kanibalismu). Nejprve rozproudíte živou mediální debatu na téma „proč vlastně je kanibalismus tak zatracován a není-li na něm přece jen něco pozitivního“. Pak se do hry uvedou veřejné celebrity, které se budou pochvalně vyjadřovat k danému předmětu (u Overtona kanibalismus, u Moravce a dalších cenzura). Konečně se přizvou akademické autority, které dají svou pečeť nezpochybnitelného odborného stanoviska, z něhož plyne, že kanibalismus (resp. cenzura) jsou vítaným zpestřením společenského diskurzu. A ve finále se daná věc (zde cenzura) stane předmětem legislativního uchopení. Vytvoří se a přijme se zákon o potřebnosti a správnosti cenzury. A kdo jej poruší, dostane, co si zaslouží.

Moravcem vedený tým FSV UK představil podobný projekt už na konci roku 2020. Tehdy spustil portál Infomore.cz, který se věnuje údajným dezinformacím spojeným s nemocí covid-19. Když navštívíte jeho webovou stránku, nestačíte se divit. Infomore.cz totiž prezentuje materiál s názvem „Dobrá žurnalistická praxe“. Stojí za citaci:

„Globální pandemie COVID-19 evokuje otázku: Jak novinářská etika propracovává referování o vážných zdravotních krizích a medicínských tématech? Některé národní samoregulační novinářské instituce, ustavené profesními či odborovými organizacemi žurnalistů, ještě před nástupem epidemie/pandemie COVID-19 ve svých kodexech upravovaly základní principy etického zpravodajství a publicistiky o medicínských tématech. Jedním z jejich hlavních cílů je eliminovat fenomén mediální paniky či hysterie, jak ji na počátku 90. let minulého století definoval britský lingvista Roger Fowler.

Zpravodajství a publicistika, iniciující či posilující mediální paniku, popř. mediální hysterii, jsou charakteristické: 1. rétorikou kvantifikace, pro kterou je příznačné časté využívání nejrůznějších statistik, jejichž prostřednictvím novináři vystupňují napětí a barvitě líčí hrozící rizika; 2. silným emocionálním nábojem jednotlivých forem mediálních příspěvků, k čemuž jsou využívány jazykové prostředky s negativními konotacemi (např. strach, ohrožení, úzkost apod.); 3. používáním odborných lékařských termínů, které jsou veřejnosti neznámé či na ni působí negativně; 4. využíváním válečných metafor či terminologie z armádního prostředí, když lékaři ‚prohrávají bitvy‘ se zákeřnými chorobami či ‚vedou války v první linii‘ se zákeřným virem.“

Nu, pohleďme na praxi Moravcova zaměstnavatele, České televize. Už dva roky jsou všechny hlavní zpravodajské pořady z drtivé většiny (občas až z 90 % stopáže) věnovány covidu. Bojovně se tvářící moderátoři, vedení hlavním rekem Jakubem Železným, do publika vykřikují čísla, statistiky, válečnickou rétorikou opentlené ataky a výzvy, čímž probouzejí zejména v divácích seniorského věku paniku, strach, zděšení a úzkost. Lidé, kteří často řeší jiné svoje diagnózy, navíc oslabeni vyšším věkem a strachem o život, podléhají této obludné kampani a podvolují se nařízením vlády a médií s pocitem, že když to neudělají, je to jejich konec. Přitom zde jasně hlavní roli hraje spektakulární prezentace a naprosto neúměrný rozsah a akcent zpráv o tomto tématu. Nemohu si pomoci, že celé to je zcela zřetelná vlastní facka Moravcova cenzurního úsilí.

Jestliže všechny další budoucí výstupy CEDMO budou podobně hodnotné, pak nás, přírodo, chraň. Myslím však, že nikoho z těch, kdo podobné nebezpečné cenzurní nesmysly vymýšlejí, organizují a financují, to pranic netrápí. Hlavní je politický cíl: rozdělit společnost na dobré a zlé, černé a bílé, pravdu a lež, lásku a nenávist. Takové společnosti se pak – zřejmě podle jejich přesvědčení – snadněji vládne. Jenomže to už není vládnutí v demokratické a svobodné společnosti. To je diktatura.