V Německu to teď na založení rodiny není

Vyprávění vzniklo během dlouhé cesty autem, kdy třicetiletou ženu vezl Konvička z jednoho jednání BPI do Českých Budějovic.

Zmíněná Češka žije s rodilým Němcem a uvažují o sňatku. A taky, čím dál víc, o přesunu do Česka. „Jenže váhají – ona je bilingvní, on ne, takže by ztratil pozici protřelejšího člena dvojice,“ napsal Konvička s tím, že zmíněný mladý pár má strach o své budoucí děti. Německo totiž možná zaručuje vyšší životní standard, ale nezaručuje bezpečí. A podle zmíněné ženy to nyní v Německu „na založení rodiny fakt není – a asi už nikdy nebude“.

Celý text je ZDE

Rozvážejí je do malých měst a vesnic

V Mnichově prý existuje několik míst, kde se mohou uprchlíci registrovat. „Na jednom takovém jsme se byli podívat – je to několik velkých stanů na kraji města v průmyslové oblasti. Svážejí je tam od hranic, nějak je registrují, nechají je tam pár dní, než je rozvezou do malých měst a vesnic,“ svěřila se Konvičkovi mladá žena.

Německé úřady prý vymyslely, že každé menší město nebo i větší vesnice musí přijmout určitý počet migrantů, podle počtu obyvatel. „A ta kvóta se neustále zvyšuje, jak jich přibývá, a taky je přidělují čím dál menším obcím. Takže třeba do Immenstadt, které má nějakých 14 000 obyvatel, jich přidělili 200. Ta městečka a obce je musí ubytovat,“ vysvětlila Češka žijící v Mnichově.

I kdyby jen desetina z nich byli džihádisti...

Konvičku tato informace vyloženě šokovala. Zamyslel se nad tím, kolik by takových migrantů musela ubytovat jihočeská Kaplice. Protože má zhruba sedm tisíc obyvatel, museli by ubytovat asi stovku migrantů: „I kdyby z nich jen desetina byli džihádisti – nebo se nechali radikalizovat těmi pár džihádisty, kteří v té stovce být musí. Deset v každém městečku typu Kaplice – kde není vojenská posádka, policajtů tam může být … taky tak deset, v noci slouží dva, není žádná civilní obrana,“ přemítal Konvička a pak zmíněné ženě řekl: „Představ si, že by v pár desítkách takových městeček povstali. To přes mobily zorganizovat zvládnou, když zvládli Kolín, ostatně nevěřím, že jich němečtí tajní odposlouchávají celý milion… Deset odhodlaných chlapů, zbraně seženou klidně odzbrojením policie nebo někde propašují dva kalachy, jedna parta obsadí školku a vezme rukojmí, druhá sejme starostu, faráře, místního kritika islámu. Město je jejich. Většina z té stovky se k nim přidá, aby měla klid. Slavný německý stát neudělá NIC, rozloží se,“ zaspekuloval Konvička.

Podle něj se i v této zdánlivě bezvýchodné situaci dá bránit: „Kdyby těch prvních 10 magorů vědělo, že v okamžiku prvního problému naběhne 100 chlapů ozbrojených vším, co se dá použít, a odhodlaných to použít, tak si dají pokoj. Aspoň dočasně. …jsou to potomci týraných matek, ti bývají zbabělí,“ prohlásil Konvička.

Němci jsou tak vyděšení, že se dohromady nedají

Česká Mnichovanka Konvičkův optimismus ale zchladila: „No jo, to máš asi pravdu. Ale to od Němců nečekej, ti jsou tak vyděšení, že se dohromady nedají. Navíc – se to ‚nesmí‘ a než aby se někdo nechal označit za nácka… nazi, v Němčině to zní mnohem hůř, než česky.“

Německá Češka také uvedla, že Němci jsou z činů a postojů své vlády šokováni. „Naprosto nechápou, jak jim něco takového mohla vláda udělat. Cítí se zrazeni, opuštěni, bez naděje. A to je Mnichov docela dost sluníčkový. V poslední době jako by ale všichni svěsili ramena.“

Černí chlapi stojí všude

Běžní Němci se prý bojí kvůli množství migrantů v ulicích pohybovat v centru Mnichova. „V oblasti kolem hlavního nádraží loni na jaře, než to celé vypuklo, postávalo pár Turků a poflakovalo se pár černých chlapů, ale nebylo to nic, co by člověka znepokojilo. Dnes je ta oblast jejich. Všude vznikly nové podniky – nebo nahradily ty dřívější. Místo barů a hospod směnárny, nějaké kanceláře těch jejich bank, šíša bary a kebab šopy. Oni hodně žijí na ulici, takže to kolem hlavního nádraží vypadá jako na arabském trhu. Jenže nejhorší jsou ti hlídači,“ svěřila se žena. A o jakých hlídačích vlastně mluví? „No, věčně zamračení tmaví nebo přímo černí chlapi, někteří docela nabušení, kteří stojí všude. Na nárožích, na místech, odkud je dobrý rozhled. Bývalo jich tam pár, teď jich v centru potkáš stovku, dvě. Stojí a čumí. Nevím, co tam hlídají, jestli dávají pozor na souvěrce, nebo se snaží někam směrovat ty, kteří se nechtějí zaregistrovat, nebo dávají najevo místním, že centrum už je jejich. Nemůžeš projít, aby na tebe nečuměli.“

A jak se to promítá do chování místních? „No, kdo může, ten už do centra nechodí – já sama se snažím jen s doprovodem, stejně to má většina ženských, co znám. A večer už vůbec ne, kdo jenom trochu může, ten se těm jejich částem vyhne,“ dodala.