Hosty Debatního klubu byl Pavel Letko, křesťanský pacifista, zakladatel internetových stránek pacifismus.cz a redaktor internetového deníku e-republika. Spolu s ním debatoval Tomáš Krystlík, česko-německý spisovatel a žurnalista, autor množství článků a esejí zaměřených na otázky československých dějin, česko-německých vztahů a vysídlení německého obyvatelstva ze Sudet po druhé světové válce.

Měli jsme se bránit?

Debatu otevřel hned v úvodu Pavel Letko svou otázkou, zda jsme se měli bránit v roce 1938. „Neměli, protože musíme se také ohlédnout, jaké by to mělo následky. Kolik by asi lidí padlo, co by se potom stalo a podobně. Jestli vůbec mělo smysl se bránit, protože otázkou bylo, zda vůbec někdo jako Francie, se kterou Československo mělo spojeneckou smlouvu, přijde na pomoc,“ odpověděl Krystlík.

Pomoc Sovětského svazu? Jen teorie

Vojenskou pomoc Sovětského svazu považuje Krystlík za teoretickou. „I kdyby Polsko nebo Rumunsko dovolilo přechod Rudé armády přes svá území do Československa, tak by asi na úrovni Moravy odhadem podle Ludvíka Krejčího, náčelníka Generálního štábu Československé armády, mohla první vojska Rudé armády dorazit tak asi za šest týdnů, což by bylo pozdě, protože československá armáda by byla zničena,“ pokračoval spisovatel.

V projektu budování opevnění se podle něj počítalo s tím, že armáda zničena nebude a že se ustoupí na Slovensko středem republiky, protože jediná železniční trať, která se dala použít pro těžké náklady, byla v blízkosti Německa a Polska. „Takže by byla lehce přerušitelná. Plánovaný ústup byl středem republiky po silnicích, což byl nadlidský úkol, protože pro silnice, jak víte, těžká technika a děla, představovala dost velkou zátěž. Nehledě k tomu, že by Luftwaffe, kdyby zahájilo letecký útok a přerušilo třeba silnici nebo most, tak by se to celé zastavilo. Ale principiálně pro tento ústup na Slovensko bylo vyčleněno pět jednosměrných silnic...“ dodal Krystlík.

Těžká opevnění jen na severní hranici se Slezskem

„Aby Němci nemohli přetnout Československou republiku vejpůl, tak těžká opevnění byla budována pouze na severní hranici se Slezskem, když pomineme, že něco bylo budováno u Komárna proti Maďarům, což nebylo dokončeno,“ uvedl dále autor množství článků a esejí zaměřených na otázky československých dějin. „Na severozápadní a jihozápadní hranici byla opevnění lehká. I to naznačuje skutečnost, že se počítalo s tím, že armáda bude ustupovat na Slovensko, tyto těžké pevnosti ji odstíní, ovšem nepočítalo se s anšlusem Rakouska v březnu roku 1938, kdy Rakousko bylo pohlceno Německem. Na jižní hranici nebyly v podstatě žádné pevnosti. To se rychle dostavovalo, něco se tam dostavělo, ale v každém případě hraniční pevnosti měly mezi sebou proluky až desítky kilometrů široké, protože měly být dostavěny až v roce 1951 podle plánu. A Němci velice dobře věděli, kudy by prošli,“ předpokládá Krystlík.