Weigl nejdříve vysvětlil význam jím používaného termínu 2.0: „Normalizace 2.0 je moje glosa, kterou jsem publikoval minulý týden, ke které mě vyprovokoval ministr vnitra Rakušan a jeho podpis pod novým evropským migračním paktem, kde se vlastně tím podpisem zbořila rezistence České republiky vůči přerozdělování migrantů tak, jak to bylo plánováno po migrační vlně v roce 2015,“ vysvětluje.

A dodává: „Pan Rakušan nás tedy zavázal k tomu, že budeme přebírat migranty, kteří proudí do Evropy převážně z Afriky a z Blízkého východu, podle rozhodnutí jiných orgánů. Čili někdo jiný než my, než naše vláda bude rozhodovat o tom, jestli na našem území budou žít lidé z jiných kultur, lidé z jiných částí světa. A pokud se nám to nebude líbit, můžeme se vyplatit. A sice za každého tohoto migranta, kterého odmítneme, zaplatíme půl milionu korun té zemi, která nám ho bude posílat.“

„To je děsivá změna české politiky vůči migraci. Je to děsivá změna české politiky k visegrádské spolupráci, protože jak Polsko, tak Maďarsko tento nový pokus, jak měnit etnickou strukturu Evropy, odmítly rozhodně,“ dodává Weigl v pořadu X-Talk.

„Myslím, že je to jenom další potvrzení té tendence, kterou už můžeme sledovat od počátku této vlády, že našim představitelům ve vládní koalici nejde ani tak o obranu zájmů občanů České republiky, ale oni na prvním místě stojí o pochvalu od našich spojenců, od našich partnerů v Evropě nebo v zámoří,“ pokračuje Weigl.

„A to mě vyprovokovalo k tomu názvu normalizace 2.0, protože my jsme v historii zažili pár takových epizod, kdy naše vlády sloužily těm cizím zájmům více než zájmům českým, ale většinou to bylo v takových výjimečných situacích jako doba okupace nebo doba normalizace, kdy tu byla sovětská vojska. Čili ten národ i jeho elity žily ve velké deziluzi, ve velké frustraci a strachu z těch hegemonů, kteří nám tehdy ze zahraničí vládli, a tak jim sloužily. Nedá se to omluvit, ale dá se to pochopit, je to vysvětlitelné,“ uvádí ředitel Institutu Václava Klause.