Mladá dáma získala zatím jedinou zlatou medaili pro Česko z jihokorejských her a dnes je považována za národní hrdinku. Jenže ještě před pár dny to ale bylo jinak. V Českém rozhlase byla Ledecká představována jako namyšlená žena, která se odmítá stýkat s novináři a tím i zprostředkovaně se svými fanoušky.

Tenhle příběh však podle Pikory nezačal až na olympiádě, ale už před lety, kdy Janek Ledecký prozradil, že jeho děti čtyři měsíce v roce nechodí do školy, tráví čas na horách a vzdělávají se individuálně. A protože se Ledecký takhle „odkopal" před televizními kamerami, netrvalo dlouho a na jeho dveře bušila sociálka.

Český zákon přitom dovoluje vzdělávat dítko individuálně, doma, pokud dítko chodí na přezkoušení do školy. Jenže českým úřadům to ani tak není příliš po chuti.

„Je to opravdu paradox. Společnost tlačí děti a rodiče do co nejstádnějšího vzdělávání. V poslední době jsou špičkou ledovce povinné předškolní docházky pětiletých dětí, školky pro dvouleté a inkluze v základních školách. Všichni, kdo s tím nesouhlasí a vzepřou se stádnosti, jsou nahlíženi poněkud přezíravě. Stát svou rétorikou o inkluzi mezi řádky podsouvá dojem, že jde o „podivné intoše“, kteří se cítí lepší než jiní, a toleruje je jen se sebezapřením. A rozhodně takovým rodičům a dětem jejich rozhodnutí neusnadňuje. Ale současně individuality vzešlé z takové výchovy jsou pak národem i státem oslavovány," píše k tomu Pikora.

• Celý komentář naleznete zde

Stávající tradiční vzdělávací systém podle ekonoma vyhovuje mnohem víc učitelům než žákům a pokud se někdo pokusí z tohoto systému vymanit, je na něj hleděno skrz prsty, jak to ostatně vidíme i na příkladu Ledecké. Jenže když se potom těmhle individuálním osobnostem daří, česká společnost, která je před tím kritizovala, využívá jejich úspěchu a hřeje se na slunci slávy Češky Ester Ledecké.