Jeden z hlavních organizátorů, Milan Syruček, nejdříve vybídl přítomné hosty, aby zhodnotili kvalitu i kvantitu naší vědy a její postavení v Evropě a ve světě.

Peníze jsou. Jenže…

Předsedkyně Akademie věd Eva Zažímalová uvedla, že věda má takovou úroveň, jak je to dáno potenciálem lidí v ČR, finančními možnostmi a historií. „Úroveň naší vědy je samozřejmě poznamenána, a ne v tom dobrém smyslu,“ konstatovala krátce k minulosti, ale hned přešla do současnosti: „Pěstují se u nás obory, které jsou ve srovnání na velmi dobrém místě, na špičkové úrovni – fyzika, chemie, dějiny umění. Věda může dobře konkurovat, pokud lidé mají srovnatelné podmínky s tím, jaké jsou podmínky na západ od našich hranic. Dobrá věda, a teď mluvím především o experimentálních oborech, se nedá dělat bez odpovídajícího finančního zázemí. To je u nás možné do jisté míry získat, bohužel většinou z grantů. Pokud nejsou srovnatelné v experimentálních oborech, bez odpovídajících přístrojů a dalších možností, nemáte vůbec šanci.“ Proč bohužel, pokud jde o granty? „U nás se dává relativně dost na vědu. Za Akademii věd  jsem si nikdy nestěžovala, že by ČR dávala na vědu celkově málo peněz. Teď nemluvím o naší organizaci, ale obecně o penězích, které republika dává na vědu.“

Topolánek: Soutěžte, soutěžte!

„S čím tedy mám problém, a to určitě nejen já, je jejich struktura,“ posteskla si profesorka Zažímalová. „A především závazek, navyšovat každoročně o pět procent institucionální složku financování institucí Akademie věd a vysokých škol. Mělo to svůj význam. Je to dědictví reformy, která byla prosazena premiérem Topolánkem v roce 2008, kdy byl položen důraz na aplikovaný výzkum a na to, že se o všechno musí soutěžit. Soutěžit se má, nic proti soutěžení. Ale v čem je problém je to, že podíl peněz, o který musíte soutěžit, je příliš vysoký. A to je přesně náš případ. Akademie věd na institucionální složky rozpočtu má zhruba 35 procent. To je velmi málo a ve svém důsledku to znamená, že schopní lidé, kteří jsou na ústavech, nedělají nic jiného, než administrují granty nebo o ně žádají. To je, upřímně řečeno, velmi neefektivní využívání jejich intelektuální kapacity. Druhá věc je, že u nás je bohužel hodně programů za miliardy korun. Není udělána analýza ani ex post, co vlastně ten program má přinést a co skutečně přinese. V podstatě se velmi vágním způsobem hodnotí i projekty, na které byly dány třeba i stovky miliónů korun. To je velmi neefektivní vydávání peněz na vědu.“

„Určitě máme velký intelektuální potenciál, u nás jsou lidé chytří, schopni improvizovat, jsou kreativní, což pro vědu je velmi zásadní věc,“ pokračovala dále předsedkyně Akademie věd Eva Zažímalová. „Ale na co narážejí, to jsou finanční prostředky. Ty nepřímo ovlivňují i příliv mozků ze zahraničí. Nyní mám na mysli zahraničí na západ od našich hranic. My jim sice můžeme nabidnout tady velmi slušné platy, ale když si z toho mají šetřit na důchod ve své domovské zemi, tak je to úsměvné. A oni samozřejmě umějí počítat. Takže nalákat sem kvalitní zahraniční lidi středního a mladšího věku je velký problém,“ posteskla si před auditoriem.

Není výzkum jako výzkum...

Milan Syruček pak konstatoval, že v  republice máme  26 vysokých škol, dalších 38 je soukromých a dvě jsou státní – tedy policejní v Praze a vojenská v Brně. „Nejprestižnější pozici jistě zaujímá Univerzita Karlova...“ vybídl k diskusi dalšího váženého hosta, kterým byl rektor Univerzity Karlovy, profesor Tomáš Zima.