Ve skutečnosti jsou důsledky neúspěchu senátorů v této věci podle Honzejkových slov značné. A to hned ve dvou ohledech – bezprostředně politickém a systémovém. „Miloš Zeman si teď může být jistý, že má naprosto volné ruce, může si dělat takřka co chce a nikdo ho v nynější politické konstelaci nebude hnát k odpovědnosti,“ komentuje vývoj situace Honzejk.

„Zemana to nepochybně povzbudí k dalším ústavně kreativním výkonům. Těžko říct, kde se jeho mocenský apetit zastaví. Pokud byl do teď prezident mocensky na steroidech, nyní to bude platit tuplovaně,“ dodává komentátor.

Ještě podstatnější je však prý zmíněný důsledek systémový. Tím, že Ústavní soud nedostane možnost žalobu projednat, nebudeme mít závazný výklad, co prezident smí a co nesmí a kde jsou hranice jeho moci. „To zakládá možnost plíživé proměny systému z parlamentního na skrytý poloprezidentský,“ myslí si Honzejk, podle nějž tato změna již fakticky probíhá.

Odmítnutím ústavní žaloby poslanci v podstatě prý přitakali praxi, kdy prezident mluví do složení vlády, ač je za vládu odpovědny premiér. Či praxi, kdy prezident dlouhodobě udržuje vládu bez důvěry Sněmovny, ač vláda právě Sněmovně odpovídá. „Praktický provoz se tak stále víc vzdaluje tomu, co předpokládá Ústava, tedy že jsme parlamentní republikou, jejíž politický systém je založen na soutěži politických stran,“ zdůraznil komentátor.

Pokud nechceme, aby základní zákon země byl do budoucna jen na okrasu, jsou podle Honzejka v zásadě tři možnosti. Tou první je pravomoci prezidenta posílit a vydat se cestou poloprezidentského systému. „To by se zamlouvalo velké části společnosti, která už dnes považuje prezidenta za jakéhosi nadpolitika,“ všímá si Honzejk a dodává, že to by si však vyžadovalo přepsat Ústavu od základů.

Jako druhou možnost pak zmiňuje trvat na tom, že jsme parlamentní republikou a pravomoci prezidenta osekat, aby neměl možnost vnášet do systému chaos.

A třetí možnost, která se jeví jako nejreálnější, je prý nesahat na pravomoci prezidenta a zakotvit v Ústavě možnost oslovit ve sporných momentech Ústavní soud se žádostí o závazný výklad. Tedy, kdy se prezident vejde do ústavních pravidel a kdy si už svévolně přivlastňuje víc moci, než mu patří. Tento návrh, se kterým přišlo hnutí STAN, je formálně nejjednodušší a nemusela by s ním mít problém žádná politická strana.

„Nejpravděpodobnější ovšem je, že to dopadne po česku – nestane se nic, Prezident se bude dál tvářit, že se chová podle Ústavy, a poslanci budou předstírat, že mu to věří,“ shrnuje na závěr Honzejk, podle nějž u nás bude pokračovat systém, který můžeme nazvat „systémem tolerované libovůle a ústavního alibismu“.