„Dvacet sedm tisíc respondentů z dvaceti sedmi zemí světa a ze závěru průzkumu vyplývá, že osmdesát procent dotazovaných by ve svém domě, v sousedství či ve svém městě uprchlíky uvítalo. Není uprchlík jako uprchlík, ale z atmosféry, která společností vládne, se mi výsledky tohoto průzkumu zdají poněkud... podivné!“ podotýká Bartošek.

Nejvstřícnější zemí z tohoto výzkumu podle něj je Čína. „Být uprchlíkem, neměl bych asi v nejlidnatější zemi světa a priori obavu z odmítnutí, rozhodně bych si ale nemohl být jistý zárukou zachování všech mých občanských svobod. Přijde mi to trochu vabank – život za nesvobodu,“ uvedl dále Bartošek.

Zarazilo jej však především umístění Německa na druhé příčce. „Tamní dotázaní téměř jako jeden muž souhlasili s přijímáním uprchlíků. Skutečně? Zajímalo by mne, koho se ptali a jak přesně zněla otázka!?“ táže se Bartošek. Třetí byla podle něj Británie, následně Kanada, Austrálie, Španělsko, Řecko, Jordánsko, USA, Chile a další. 

• Původní text ZDE

„Zdá se mi to, ale nebyla např. Austrálie tou zemí, která ke svým břehům nepustila lodě s uprchlíky? Nepotýká se Řecko, kromě své více než nevyrovnané finanční politiky, také s vlnou uprchlíků? Tyto a další otázky mne napadají při čtení nejnovějšího průzkumu Amnesty International a v kontextu toho pro mne padá stín pochybností nad relevancí jeho výsledků...“ zmínil dále Bartošek.

„Snad jediné, co mne na výzkumu Amnesty International vlastně nepřekvapilo, byl vesměs zásadně odmítavý přístup Ruska, které tento výzkum odhalil jako nejméně vstřícné (údajně by bylo pouze 1 % Rusů ochotno přijmout u sebe doma uprchlíky a více než 60 % se radikálně postavilo proti jakémukoli přistěhovalectví),“ dodal. 

Současná situace dle jeho názoru není ani černá, ani bílá, je pouze eurounijními elitami absolutně špatně pochopena a řešena.

„Je nutné pomoci těm, kterým v jejich vlastní zemi hrozí újma na životě pro jejich víru, vyznání a jiné životní hodnoty. Takový člověk je skutečným uprchlíkem a má právo na azyl! Statisíce těch, kteří však poslední měsíce proudí do Evropy, ale nejsou uprchlíky v duchu litery mezinárodní Úmluvy o právním postavení uprchlíků. Uprchlík si nevybírá zemi, kde mu bude líp! Uprchlík si vybere první zemi, která mu umožní život v bezpečí!“ uzavřel s pochybností, že by „světlem na konci tunelu“ mohla být v řešení migrační krize Čína.