Už v dvanácti letech si prý Lucie Amálie Sulovská nostalgicky vzpomněla na vyprávění své babičky, v němž popisovala, jaké autoritě se těšili učitelé za jejích mladých let. Když někdo neposlouchal, dostal pravítkem přes prsty a nikoho ani nenapadlo stěžovat si rodičům.

V dnešní době to ovšem vypadá úplně jinak. Autorka článku popisuje svoji zkušenost, když do její třídy po přechodu na druhý stupeň propadlo několik žáků z vyšších ročníků. "V praxi to vypadalo tak, že ze zadních lavic se ozýval jekot ve stylu 'chcípni, p.čo!', kterou byla myšlena nejspíše paní učitelka, podivná osoba, která předstírala, že se jí to netýká," vzpomíná studentka.

Celý článek ZDE.

"Nároky slabé, výuka slabá, učitelka slabá," popisuje dnešní školství Sulovská. "Proti tomu mladí tyrani vybaveni haldou práv, argumentů a s rodiči v zádech," dodává k dokreslení poměrů. Chybí prý zdravý selský rozum, který měli naši předci vštípen spolu s křesťanskými hodnotami, o kterých se prostě nediskutovalo.

Integrace za každou cenu

Další věcí, která autorku textu nenechává klidnou, je takzvaná integrace za každou cenu. Nemyslí tím ale začleňování například handicapovaných dětí do normální školy, mezi ostatní děti. To podle ní prospěje jemu i celému třídnímu kolektivu. Odsuzuje ale to, "že s ostatními dětmi chodí do třídy 'spoluobčané', kteří dvakrát propadli, dodnes neumějí pořádně číst a psát, o školu nejeví nejmenší zájem, jejich rodiče absolutně nefungují (zkrátka je jim to jedno), šikanují učitelky i ostatní žáky a ti se jim PŘIZPŮSOBUJÍ".

Osobně se prý na základní škole studentka nic nenaučila. "V kolektivu plném líných a uječených 'jámámsvojepráva!' nebylo vůbec těžké být dobrou žákyní. A tak jsem se nikdy nenaučila to podstatné – učit se. Proplouvala jsem tak, jak mi systém dovoloval a pokračuji v tom dodnes," přiznává a základní školu považuje za "totální ztrátu času".

Rozdíly od dob mládí našich babiček a dědečků

Za výchovu dítěte je podle ní zodpovědná primárně rodina. Autorka srovnává rozdíly dnešního školství s poměry, které panovaly v době mládí jejích prarodičů. Dnes se prý mnozí rodiče domnívají, že jejich dítě přirozeně dospěje, že etika, svědomí a vlastní úsudek se v dětech jen tak vyskytnou. Dnešní děti jsou podle Sulovské zvyklé, že se vše podřídí jejich pocitům a že chuť a touha jsou nad svědomím i morálkou. Nepociťují prý nejmenší respekt ke svým rodičům a vlastně k nikomu. "Respekt, stud, bázeň, to všechno jsou už neznámá cizí slova," vypočítává autorka.

Ačkoli jsou podle studentky dnešní děti vychovávány maximálně liberálně a demokraticky, jsou téměř neschopné utvořit si vlastní názor, podepřít jej argumenty a stát si za ním, místo toho se rozhodují na základě módních vln. Jako příklad uvádí prezidentskou volbu. "Všichni volíme Karla. Proč? Páč je dobrej!" dodává pro ilustraci.

"Tohle všechno jsou jen moje názory a dojmy, samozřejmě se mohu mýlit a nerada bych někomu ublížila. Svým učitelům ze základní školy nic nevyčítám, byli mezi nimi i dobří kantoři, a to, že jsou proti systému se svými okleštěnými právy bezmocní, není jejich vina. Neměli jak se bránit," uzavírá autorka článku na webu Protiproud.cz.