Na lidstvo se hrne jedna nepěkná předpověď za druhou. Drastický úbytek živočišných druhů, a dokonce i hmyzu může vyvolat rychlý, nečekaný problém, se kterým se jen těžko „popasujeme“. Po úbytku planktonu v mořích je právě hmyz základnou pro tisíce a tisíce dalších živočichů. Domeček se hroutí jak z karet…

(Ne)obyčejná zeleň

Pavel Valtr uvádí, že padají další mýty a takzvané zaručené informace. „Například za oteplování nemusíme nutně vinit jenom oxid uhličitý. Čeští vědci přišli přednedávnem s vpravdě výbušným názorem, že za situaci kolem skleníkového efektu, zvyšování teploty může rapidní nedostatek vegetace.“ Informaci, kterou předkládají vědci na svém turné a v jejichž čele je dlouholetý ochranář, odborník na zahradní a krajinářské úpravy Jaroslav Šíma. „Tito lidé vidí rapidní úbytek zeleně a podle jisté izraelské studie za posledních deset tisíc let je na zeměkouli o polovinu méně zelené hmoty. Téměř nesnesitelné horko ve velkých městech nedává příliš možností k odpočinku. Staré, košaté stromy mizí, sem tam je nahradí nová výsadba, ale než ta doroste do pořádných velikostí, jsou to drahná léta,“ upozorňuje Valtr.

Komu smrdí hnůj

Při sklizni se z velkých lánů odebere veškerá zeleň a půda zůstává vysušená a vyzařuje velké množství tepla. Dříve neexistovalo naprosto obnažené pole, vždy na něm zůstala nějaká organická hmota. Kam se podělo klasické hnojivo, které také bránilo vysušování, navíc chlévská mrva byla přímo rájem pro hmyz. Vzhledem ke snižování počtu dobytka již pomalu neznáme pojem „pohnojené pole nebo louka“.

Je třeba se rovněž zamyslet nad novou vyhláškou o lesích, která spatřila světlo světa jen před několika dny. Nepřináší žádné převratné principiální změny v hospodářské úpravě lesů. Podle Pavla Valtra mohla mnohem výrazněji přispět ke zlepšení druhové skladby lesa, zvláště v nynější době prudkých klimatických změn. „Očekávání na změnu lesů na pestrou dlouhodobě udržitelnou druhovou skladbu se bohužel nenaplnilo.“