„Prezident má pravomoc jmenovat, ale musí se rozhodnout. Vždyť on přece nese nějakou odpovědnost, před dějinami, když to takhle řeknu, je to i jeho vláda," popsal svůj pohled na věc Bárta. „Prezident sice podle Ústavy jmenuje ministra, ale to ještě neznamená, že ministra jmenovat musí. Může se svobodně rozhodnout, že to neudělá,“ uvedl Bárta. Pokud se rozhodne ministra nejmenovat, může si prý důvody nejmenování nechat pro sebe. Prezident je totiž významným politickým hráčem a to je třeba respektovat.

Kysela však oponoval, že vláda, která vzniká, není vláda prezidentova, je to vláda předsedy vlády. „On odvolává ministry, pokud to uzná za vhodné, on má řadu možností,“ poznamenal Kysela. Expert v této souvislosti zdůrazňuje, že moderní česká Ústava pozici prezidenta oslabuje právě ve prospěch premiéra.

Není to ale tak, že prezident musí jmenovat úplně každého. „Já se snažím pohybovat v té šedé zóně,“ zdůraznil Kysela s tím, že českou Ústavu nemusíme vnímat černobíle. Záleží to také na tom, jaké jsou v zemi politické poměry, jaká je ústavní praxe či jaké jsou judikáty Ústavního soudu. Prezident nemusí jmenovat člověka, na něhož upozorní např. tajná služba jako na potenciálně nebezpečného. Stejně tak je možné trvat na to, že by měl mít příští ministr čisté lustrační osvědčení, a pokud se na tomto shodneme, tak kandidáta bez čistého lustračního osvědčení může hlava státu odmítnout jmenovat.