„Nepochybuji o tom, že naprostá většina z vás sdílí naprosto podobné pocity jako já v tuto chvíli. Pravděpodobně bychom si představili, že bychom na schůzi měli řešit něco jiného než volbu nového předsedy, ať už to je z důvodů lidských, tak i z důvodu chodu této instituce, protože měnit předsedu uprostřed volebního období není obvyklé a je to situace, která zcela nepochybně není komfortní a pro nikoho z nás úplně příjemná. Přesto nám je všem jasné, že volba nového předsedy je v tuto chvíli nezbytná. Předseda Senátu není ředitel žádné instituce. Není to majitel firmy ani šéf, který má poslední slovo. Je tím, čemu říkáme primus interpares, tedy první mezi rovnými. Jeho hlas váží úplně stejně jako hlas každého jiného senátora, jen občas bývá více slyšen,“ uvedl Růžička ve svých slovech před senátory.

„Je sice důležitým ústavním činitelem, ale při volbě nejde o jeho osobu. Jde v první řadě o Senát, o instituci, která si nepochybně zaslouží mít na místě prvního mezi rovnými toho, kdo bude navenek reprezentovat Senát důstojně, zodpovědně, možná i nadstranicky a bude postoje a názory Senátu komunikovat navenek a usilovat o dobré jméno Senátu. Mám to štěstí, že jsem jako senátor zažil dva lidsky i povahově zcela odlišné předsedy Senátu, přesto je spojovala jedna společná věc. Oběma na vnímání Senátu veřejností nesmírně záleželo a oba toho pro dobré jméno Senátu hodně udělali. Já osobně vidím tři důležité věci, které i nově zvolený předseda by měl sledovat: jsem Pražák, rodištěm, výchovou, asi i celým životem a postoji, ale velice si vážím toho, že činnost mých předchozích předsedů Senátu se neomezovala jen na Prahu, na Parlament, na Pražský hrad. Je určitě nesmírně důležité jezdit i mimo Prahu,“ zdůraznil mimo jiné i roli senátorů Růžička. Zdůraznil také to, že předseda Senátu by měl zůstat nadstranickým předsedou. 

„Je nutné pokračovat v tom, co oba pánové začali na úrovni Parlamentu. Je třeba pokračovat v jednáních o prodloužení pro projednávání zákonů v Senátu a je třeba se snažit udržet, možná i posílit vliv Senátu v rovině ústavních zákonů. Není to úkol jednoduchý, je na něj málo času, ale je potřeba v tom pokračovat. A konečně: je třeba se nějakým způsobem projevit i z hlediska mezinárodní politiky,“ řekl Růžička a vyjádřil zájem dokončit záměr zesnulého předsedy Jaroslava Kubery (ODS) navštívit Tchaj-wan. „Je to nesmírně důležité. Je to důležité z hlediska ekonomického, často se o tom mluví, ale málokdo ví, že Čínská lidová republika má největšího importéra a tím je právě Tchaj-wan. Tchaj-wan je největším importérem do Čínské lidové republiky, takže ekonomické zájmy Čínské lidové republiky a Tchaj-wanu jsou velmi podobné těm našim postojům a zájmům. Ale měli bychom také dát najevo, že vedle byznysu existují i jiné neméně důležité věci. Svoboda, demokracie, lidská práva, prostředí – ať už tedy právní, zákonné, nebo i to prostředí, ve kterém žijeme, jsou věci, které jsou důležité. A tato cesta tím symbolem, že to pro nás je důležité, skutečně nejenom může být, ale také bude,“ sdělil. 

„Mě těší jedna věc. Že v duchu těchto zásad, které jsem tady před chviličkou připomněl, tedy v duchu zásad svobody, demokracie, lidských práv, prostředí, ve kterém žijeme, Senát za tu dobu, co jsem senátorem, téměř vždy rozhodoval a svoje postoje v tomto směru i jasně formuloval. Myslím si, že by pro mě bylo velkou ctí právě takový Senát reprezentovat. Možná je to trochu troufalé konstatování od člověka, který se v politice pohybuje poměrně krátkou dobu. Jako celoživotní nestraník však mohu nabídnout nadstranický výkon této funkce. Jako člověk, který dospíval na konci 60. let, a pak odolával a odolal všem temným nástrahám normalizačního období, nabízím i pevné a jasné, srozumitelné životní postoje a názory. Přesto si troufnu říct, že životní zkušenost mě dovedla k tomu, že stojí za to hledat dohodu a řešení napříč různými postoji a názory, a i to je jedním z úkolů předsedy Senátu. Na závěr si nemohu odpustit jednu malou a drobnou poznámku: Proč prý do toho vůbec jdu, když některé politické strany předem ohlásily, že mě nebudou podporovat? Mám mimořádně rád knihu Přelet nad kukaččím hnízdem, kde moje oblíbená postava se vsadí, že ze země utrhne obrovskou mramorovou vanu. Samozřejmě, že ji neutrhne. Ale aspoň jsem to zkusil, ne?“ poznamenal Růžička s tím, že tímto činem je ukázáno, že má cenu o něco usilovat, že má cenu za něčím jít a jít jenom do soubojů, které se zdají předem vyhrané, by bylo trošku málo pro předsedu Senátu. 

„Rád bych řekl ještě jednu věc. Velice si vážím toho, že jsem se s panem senátorem Vystrčilem dokázali dohodnout na podobném přístupu k naší kandidatuře. Chtěli jsme, aby Senát byl nadále vnímán jako místo, kde se řeší věci z podstaty problému, kde se věci řeší slušně, s jistým nadhledem, a hlavně bez politických faulů. Ostatně, k čemu by nám jiný přístup byl. Už takhle je naše společnost dost rozdělována a rozdělaná i tedy bohužel z míst nejvyšších. Senát si rozhodně další rozdělování nezaslouží,“ uzavřel s tím, že nejde o fatální volbu, neboť senátoři se při ní nemohou příliš splést.