V úvodu pořadu se však pánové věnovali projevu ministra kultury Daniela Hermana (KDU-ČSL), jenž promluvil na sjezdu sudetských Němců v Norimberku. Je to logické vyvrcholení celého procesu od omluvy prezidenta Václava Havla, přes projev expremiéra Petra Nečase až po tuto cestu,“ shrnul Bělobrádek.

„Pan předseda Bělobrádek tady předvedl krásnou manipulaci. Ministr kultury předvedl v den Terezínské tryzny totální podlézavost. A co to mělo za následek? Opravdu drsný projev sudetoněmeckého spolku na adresu předsedy Senátu Milana Štěcha, který promluvil právě na Terezínské tryzně. To už hraničí s útokem na suverenitu České republiky!“ rozohnil se předseda komunistů.

Zuřil kvůli údajné manipulaci s historií. Musíme si prý uvědomit, jak šly věci za sebou, že napřed došlo k rozbití Československa, posléze ke druhé světové válce rozpoutané Německem, a teprve pak k odsunu sudetských Němců. „Já rozumím tomu, že dnešní mladí lidé už nemají tolik informací a možná se nechají ovlivnit, ale právě proto je třeba tu historii připomínat,“ hřímal dál Filip ve studiu.

Bělobrádek poznamenal, že je dobré si Hermanův projev přečíst, než se o něm bude mluvit v televizi. Ministr Herman totiž na zmíněnou časovou posloupnost událostí nezapomněl. Těžko na ně mohl zapomenout, když nemalá část jeho vlastní rodiny padla za oběť nacistickému řádění. „Nesmíme zapomenout, ale měli bychom odpustit,“ podotkl Bělobrádek.  Trval na tom, že na Němce nelze uplatňovat princip kolektivní viny. A toho se chytil Filip.

„Na komunisty je princip kolektivní viny uplatňován už pětadvacet let, ačkoli mnozí z nás v kritické době ani nežili,“ zaznělo z úst předsedy KSČM. Dále zdůrazňoval, že Benešovy dekrety jsou součástí ústavního pořádku a nelze je rušit, pokud si chceme zachovat svou suverenitu. Bělobrádek se ale podivoval nad tím, proč to Filip vůbec zmiňuje, když nikdo z české vlády ani náhodou zrušení Benešových dekretů nezmínil.

Nejde o žádné restituce, ale o dar, zdůrazňuje Filip

Většina pořadu však byla věnována církevním restitucím. „To nejsou žádné restituce, to byl dar od státu církvím za to, že přijmou odluku církví od státu. A každý dar má být řádně zdaněn,“ zdůrazňoval okamžitě Filip.  Vrátil se až do 18. století a připomněl, že už císař Josef II. zabavil církvi velké množství majetku a předa jí ho jen do správy. Nemluvě o tom, že některé církve v inkriminované době vůbec neexistovaly.

Osmdesátiletou paní teď žalují cisterciáci. Ta paní už vyhrála ten spor, cisterciáci jí žalují o dům, ve kterém ta paní žije už 12 let a který si postavila ještě za života jejího manžela. Jak jí asi bylo, když jí přišla žaloba, ptal se Filip. Nemluvě o tom, že se řada nizozemských občanů obrací na stát a s hrůzou sleduje, že české církve požadují po občanech jiného státu majetky, které si před lety v dobré víře koupili. Na Lipně.

Předseda lidovců souhlasil s tím, že nejde o restituce, jde o vyrovnání a závazek, že už církve po státu nebudou požadovat nic dalšího. „A Kdyby se to tady celých 25 let neodkládalo, tak by ty zmíněné nové církve nedostaly nic. ... A je dobře, že zde fungují nezávislé soudy, které rozhodnou ve sporných případech. Pan předseda Filip tady zmínil velmi nepříjemný případ, který byl tedy rozhodnut. Ale já připomenu, že se tu děla křivda celých 25 let tzv. blokačním paragrafem,“ připomněl lidovecký vicepremiér.