Jiří Tichý vzpomíná, jak si na základní škole vlepil při výročí založení republiky do sešitu fotku Masaryka. „No máš to hezký, Jiříku, ale tendle pán toho pro tu naši republiku tolik neudělal,“ byla reakce učitelky. V dospělosti pak podepsal chartu a vyhodili ho z práce. Pak dělal číšníka na Palackého náměstí a živil se i jinými manuálními pracemi. Tichý žije podle svých slov „od důchodu do důchodu“ a občas si přivydělává v Národní galerii.

Za skandální považuje vysoké důchody bývalých prominentů a naopak nízké nebo neexistující důchody exulantů. „Někteří lidé nemají žádný důchod a žijí na pokraji přežití,“ komentuje situaci. Současnou politickou roli KSČM vnímá tak, že na rozdíl od „nahnědlého“ Okamury nemůže prý nikdo KSČM brát jako extremistickou stranu. Ale hlavně mladým lidem by se prý mělo vysvětlovat, že komunisté vždy využijí demokracii k tomu, aby ji zardousili.

Jindřich Holas byl v armádním orchestru. Pak odmítl stát na čestné stráži a vstoupit do strany. Po službě v armádě v dolech těžil uran. Prý to byla jediná práce, kterou mohl sehnat. Důchod má takový, že stačí na přežití, ale musí počítat s každou korunou. V zimě prý byla situace tak špatná, že mu došlo uhlí, kterým topil. Podle Holase lidi nemají zájem se poučit, protože myslí spíš na peníze.

Ljuba Václavová vstoupila do strany, aby ji změnila, a po setkání s praxí na schůzích zase vystoupila. „Kdo to neprožil, ten si to nedovede představit, že člověk dělá věci ze strachu, přidá se k tomu špatnýmu a ví, že je to špatný,“ popisuje situaci. „Za to, že jsem dělala podřadné práce místo toho, co umím, jsem skončila na osmi a půl tisících penze,“ popisuje svůj důchod Ljuba Václavová. „Je naprosto nespravedlivé, jaké penze mají fízlové a estébáci,“ říká a dodává: „Je to naprosto nedomyšlená nespravedlnost. Byli jsme po revoluci naivní, protože jsme si mysleli, že máme demokracii a všechno je v pořádku.“ Vadí jí, že lidé necítí tu, dle jejích slov, „strašnou vinu komunistické strany“, za kterou se podle ní komunisté z KSČM stále neomluvili.