Je to realita, kterou nemůžeme ovlivnit. Ani my, ani Evropská unie, protože produkce kakaových bobů je zejména v neunijních teritoriích a hlavně v Africe. Velká čokoláda je dnes už za stokorunu i více a výhled je pro spotřebitele neradostný. Vše má ale nějakou cenu a možná Afrika bude příkladem férového obchodu.

Zapomeňte na otroky!

„To znamená, že vzestup cen se promítne a už tedy promítá do cen čokolády a výrobků, jejichž součástí je čokoláda,“ konstatuje Petr Havel. „Příčinou v těch důležitých afrických zemích bylo nevhodné počasí, velká vedra a výsledkem toho byla neúroda. To je zřejmě dominantní důvod. Druhým důvodem je – a ten nezáleží na počasí – je veřejný tlak na to, aby se i produkce v Africe, a to nejen kakaových bobů, ale také třeba kávy, řídila zásadami ochrany životního prostředí a také aby pěstitelé dostávali za svoji práci vyšší mzdy. To samozřejmě představuje další vyšší náklady na produkci kakaových bobů. Ve světě existují různé programy, jako je Fair Trade, tedy férové zhodnocení práce afrických pěstitelů a také transportu suroviny. Existuje také program CACAO – TRADE a ten má stejné cíle, tedy zaplatit pěstitelům vyšší peníze a snažit se o to, aby pěstování těchto komodit v Africe neškodilo životnímu prostředí.“

Stranou není ani Asie či jižní Amerika

„Moc se to nezmiňuje, ale je to důležité, protože i když bude klimatická situace a podmínky pro pěstování lepší a nebude neúroda, tak toto je faktor, který bude z dlouhodobého hlediska na produkci těchto exotických plodů zdražovat. Říci si, že když už je tam klima v pořádku, i když rizika extrémních projevů jsou stále větší a v Africe se to projevuje rozhodně více než u nás nebo v Evropské unii.  Prostě stále bude ve hře faktor lepší platby pěstitelům a aby tato produkce nepoškozovala životní prostředí. A to se obecně týká celkové produkce. Ve hře jsou různé asijské země, kde se na životní prostředí moc nehledí. Jde i o jihoamerické země, kde rovněž jsou u veřejnosti tlaky, aby se se životním prostředím zacházelo lépe. A reálně, jak v Jižní Americe, tak v Číně, byť zdaleka ne jako v Evropě, je to postaveno ještě ne tak přísně. Ale v Africe jsou na to v ekologii asi největší tlaky,“ vysvětluje Petr Havel.

Vyšší ceny – méně migrantů

A netýká se to jen kakaa, ale také kávy a dalších produktů, které se pěstují hlavně v Africe a částečně také v Asii, Číně či v Jižní Americe. „Je třeba říci další věc, která se v této souvislosti rovněž tak moc nezmiňuje, a to je skutečnost, že pakliže by se finanční a ekonomické podmínky pro pěstitele v Africe zlepšily, tak je to v podstatě i pro Evropu docela pozitivní. Pravda, ve výsledku sice spotřebitelé zaplatí více za potraviny, které se jakožto suroviny v Africe produkují, ale když se postavení pěstitelů alespoň o něco zlepší, tak je to určitě možnost, jak omezit migraci. Protože pak nebudou mít takovou zásadní potřebu utíkat z místa, kde žijí a pracují, do bohaté Evropy. Takže když budeme kupovat dražší čokoládu, tak si můžeme uvědomit, že tímto způsobem bojujeme proti migraci,“ vysvětluje zemědělský analytik Havel.

A uzavírá slovy: „Takže čokoládu nemusíme jíst příliš často, i když jde o potravinu, která generuje závislost. Takže když jí někdo podlehne, což je poměrně snadné, tak to bude mít dražší. Ovšem čokoláda a výrobky z ní včetně samozřejmě kávy jsou zbytné, které člověk ke svému životu nepotřebuje.“

Není cesty zpět…

Vše něco stojí a vzpomínka na levnou, kvalitní čokoládu je rozhodně minulostí. A to jsme tentokrát řešili „jen“ kakaové boby. Na řadě je rovněž vysoká cena cukru a také zvažované restriktivní opatření EU pro časté konzumenty cukrovinek, tedy zatížení „sladkého“ speciální daní, o které se nejen v Bruselu aktuálně hovoří. Na letošní Vánoce tedy čokoláda bude drahá, ale v dalších letech půjde dále silně nahoru. Bude jen pro vybrané, tak jako v případě zámořských objevů, kdy se kakao podávalo výhradně ve šlechtických a církevních sídlech?