Jde to až do takových absurdit, že než aby samoživitelka riskovala u syna, že bude mít kvůli nachlazení každý měsíc desetidenní karanténu s domácí školou, radši ho nepošle na střední školu.

Ředitelé nad zákon! Díky rýmičce…

Ještě předtím, než bylo dnes vydáno opatření o povinných rouškách, si někteří rodiče stěžovali například ve skupině „Práva dětí a rodičů v kontaktu se zdravotnictvím, školstvím a státem“: „U nás ve škole je zavedeno opatření, že dítě s lehkou rýmou musí být v roušce celý den. Ve všech prostorách školy! A jeden den po nemoci také. Je to čistě ‚výmysl‘ ředitele, žádné nařízení od kohokoliv jiného. Taky nevím, jak to řešit, jestli je to v pořádku, ale nelíbí se mi to,“ popsala maminka Šárka Nejedlá a dodala: „Chápu, že jiné školy pošlou dítě kvůli kýchnutí klidně rovnou domů, a můžu být vlastně ráda, že ve škole vůbec můžou s rýmou být, ale sedět celý den v roušce je pro mě tedy naprostá šílenost a nedokážu to skousnout...“

Že jedno kýchnutí skutečně znamená totéž jako mít na sobě šarlatové písmeno, potvrzují ostatní přispěvatelé.

S posíláním „usmrkanců“ do domácího léčení se roztrhl pytel. Špatně to dopadá na rodiče mladších žáků. „Já se na to fakt vykašlu. Měla jsem nastoupit do práce a u staršího ve škole případy covidu, tak nemůže do školy, jelikož má trošku rýmu a zakašlal,“ bědovala dnes na stránce Klubu svobodných matek samoživitelka Markéta, že jí poslali domů syna, přestože ve třídě nikdo infikovaný není. A to není vše: „A teď jsme se ve školce dozvěděli, že u malého ve třídě ve školce je případ covidu také, tak se čeká na vyjádření hygieny, zda půjdeme do karantény. Úžasné…“ Radost z nového zaměstnání tak možná půjde vniveč

Do druhé vlny finanční tísně kvůli pouhé nudli u nosu padají i další sólomatky. „Nejste sama. Já nastoupila v červenci a jsem doma kvůli rýmě. Ted u nás propuká též covid, tak se děsím, co bude. Člověk peníze potřebuje. Tato situace je zoufalá,“ posteskla si maminka Lenka K.

Ani nekýchnout, a radši ani nebýt odtud…

Kam až šmírování, kdo si zakašlal nebo kdo zná někoho s koronavirem, může dospět, ukazuje zkušenost z malé obce na Lounsku. Tam se v létě dostala do karantény malá mateřinka. Od té doby je stigmatem už jen to, že odtud pocházíte. A nemusíte přitom ani popotáhnout nosem.

V posledním vydání Blšanských listů se starostka Blšan rozepsala, jak jsou občané segregováni v okolních městech jen proto, že pocházejí z obce, kde se v srpnu vyskytl covid-19. „Zákazník žádající v podbořanském salónu kadeřnické služby nebyl obsloužen, protože je z Blšan. Dítko (které se vrátilo s rodiči z dovolené až v době, kdy už byla školka uzavřena), nebylo přijato do náhradní mateřské školy, protože je z Blšan,“ uvedla starostka Dagmar Břehovská.

Buzeraci, či dokonce vyloučení si tak tvoří i lidé mezi sebou.

Ve zmíněných Podbořanech, pod které Blšany samosprávně spadají, nám čtrnáctiletá dívka L. sdělila: „Ve škole se na sebe spolužáci dívají divně, když někdo zakašle nebo zasmrká. Když jsem šla ze školy domů, bála jsem se vytáhnout kapesník, aby to někdo neviděl. Jenže mamka mi vynadala, že když si nudle natáhnu do hlavy, tak pak o to víc budu nemocná. Tohle bylo v pondělí, dneska už je to dobrý, pila jsem bylinkové čaje, kloktala a tak… občas prostě člověk smrká, ale brzo to přejde,“ svěřila a dodala, že dneska i se spolužačkami stihly zachytit na Instagramu nejnovější informaci, že od zítra už musejí přijít v rouškách přímo do školy.

Strach mezi lidmi panuje. V komunitě „Vaše práva ve škole“ se Helena z Přelouče v souvislosti se svým dítětem vyděšeně tázala: „Takže bude třeba dva roky doma, když odmítnu test? Nebo mi dítě rovnou odeberou?“

Zmatek, chaos, nejasnosti – ani doktoři nic nevědí