Docela dost příležitostí k přemýšlení nabízí komentář Petra Holuba, který pod titulkem „Prokletí premiérů. Na řadě je Petr Fiala“ vyšel na Seznam Zprávách. „Autor se zabývá velmi zajímavou řádkou analogií, které nachází v posunech na politické mapě po krajských volbách v různých obdobích a následně ve volbách parlamentních, respektive v sestavování nové vlády. Velmi dobře se mu podařilo vystihnout příběh Bohuslava Sobotky, který vyhrál volby v roce 2013, ale vyrostl mu ve vládě velký konkurent v podobě Andreje Babiše. Sobotkovi navzdory tomu, že se předsedu ANO pokusil utlumit a odvolal ho z funkce vicepremiéra a ministra financí, volební preference propadly a premiér se musel vzdát funkce ve straně a nakonec i odešel z veřejného života. To byla příkladná ukázka toho, jak ty volby spolu souvisí,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Petr Holub to srovnává se situací Petra Fialy vůči odvolanému Ivanu Bartošovi. „Správně podotýká, že Bartoš by v žádném případě neměl mít tak podstatnou roli jako Babiš u Sobotky, nicméně stávající situace nedává ODS nebo konkrétně Petru Fialovi mnoho nadějí na úspěch v příštích parlamentních volbách. Ostatně i průzkumy docela pravidelně prováděné různými agenturami dávají najevo, že vládnutí se Petru Fialovi sečte ještě možná více v parlamentních než v nedávných krajských volbách, kde koalice neuspěla zdaleka tolik, jak očekávala. Za sebe bych dodal, pokud se Fiala nezbaví dvou koulí u nohy jménem TOP 09 a KDU-ČSL, nebo aspoň TOP 09, tak se jejich případná čtyři procenta budou od výsledku odečítat. Čím víc těchto politických neumětelů na sebe nabalí, tím víc mu to budou jeho vlastní straníci a eventuální voliči vyčítat. Na to může dojet,“ myslí si mediální analytik.
Vede Kateřina Konečná KSČM správným směrem?Anketa
Ve velmi korektním a vyrovnaném komentáři Petr Holub popisuje další premiéry ODS Topolánka a Nečase a přemýšlí nad tím důležitým, jak z toho ven. „Píše, že jedna z možností je posílit pravomoci premiéra třeba na úroveň kancléře po vzoru Německa nebo Rakouska. Nebo naopak posílit odpovědnost ministrů vůči Parlamentu, který by je mohl eventuálně odvolat. Dokonce se dopouští teze, že by se možná dalo uvažovat o oddělení funkcí premiéra a šéfa strany. Tak toto je úplný nesmysl, to by žádný předseda strany nedopustil, aby v situaci, kdy může být premiérem, se jim nestal. To je v našem uspořádání nepravděpodobné. Nejsme poloprezidentský systém jako Francie nebo kancléřský systém jako ty jmenované země, natož prezidentský systém jako Spojené státy. Máme takovou tradiční, řekl bych, kocourkovskou demokracii, která je založená na poměrném volebním systému a to je to, co bych Holubovi asi jediné vyčetl, že se o něm vůbec nezmínil,“ podotýká Petr Žantovský.
A vzpomíná na zákon o změně poměrného volebního systému posílením většinových prvků, který byl přijat v době opoziční smlouvy. „Provedené změny vedly tím britským směrem, že vítěz voleb bere vše a za vše taky přejímá odpovědnost. A cokoliv se stane špatného, je vyčteno vítězi voleb. To znamená, že vítěz voleb se musí chovat stokrát odpovědněji než politici, kteří se vymlouvali jako Topolánek na Zelené, Nečas na Věci veřejné nebo LIDEM, Babiš na sociální demokraty. Jediný Zeman se neměl na koho vymlouvat, protože vládl v opoziční smlouvě menšinovou vládou s kritickou podporou ODS jako druhé strany na pásce tehdejších voleb v roce 1998. To bylo jediné celistvé volební období, které proběhlo relativně klidně, když pominu období 92 až 96. To neklidné období začalo za Klause po roce 1996, kdy došlo k tomu tzv. sarajevskému atentátu. Ty situace známe, důsledky taky,“ poukazuje mediální odborník.
Návrh zmařil svojí ústavní stížností prezident Havel
Není si jist, že by v našem prapodivném uspořádání dnes byla vůle o nějakém většinovém systému diskutovat. „Asi by to neměl být ten úplně klasický britský většinový, to by asi nezabralo, protože máme příliš mnoho malých stran a straniček, které mají velké ambice. Přinejmenším lidovci, na těch se to dá dobře ukázat. Ti nebyli ve vládě snad jenom za Zemana, za Babiše a za protektorátu. Lidovce by nějaká taková změna musela velmi mrzet a určitě by udělali všechno pro to, aby prosazení takového návrhu zabránili. V roce 2000 ten návrh zmařil svojí ústavní stížností prezident Havel. Dneska by se jistě někdo také našel, ale i tak by stálo za to se o to pokusit. Pokud chtěl pan redaktor Holub uvážit všechny možnosti, tak tuhle úplně zapomněl. Jinak se mi komentář docela líbil, a jak znám produkci Seznam Zpráv, tak z ní vyčnívá jak svojí kvalitou, tak rozumem,“ zdůrazňuje Petr Žantovský.
Psali jsme:
Na úvod druhé glosy upozorňuje, že by opravdu nechtěl, aby to vypadalo, že je nějakým způsobem zasednutý na Alexandra Mitrofanova, redaktora Novinek a Práva. „Už jsem v této rubrice říkal mnohokrát, že jsem si tohoto kolegy velmi vážil pro jeho uvážlivost, umírněnost a snahu posuzovat věci z více stran než jenom z jedné účelové. Tohle to už mnoho let, bohužel, neplatí a opět jsme si to mohli připomenout nad jeho novým komentářem, který vyšel v Novinkách tento týden pod titulkem ‚Dokolečka dokola‘. Je to trošku vlastní branka, protože Mitrofanov v něm dokolečka dokola opakuje ty samé mantry, které točí už mnoho let a jsou zaměřeny proti Rusku. S ním má nějaké osobní problémy, pochází odtamtud, vystudoval tam žurnalistiku. Teď žije tady a celá léta působil jako profesionální a velmi kvalitní novinář. Ale najednou se z něj stál čistý propagandista,“ pozastavuje se mediální analytik.
Bohapustá demagogie a dokolečka dokola to samé
Podle něj se Mitrofanov v tomto komentáři dopustil myšlenky, když přeložíme jeho metaforické a stylisticky vybroušené formulace, že Putin rovná se Hitler. „Takto zjednodušeně na dřeň to jeho sdělení zní. A taky, že Rusko rovná se nacistické Německo. Tuhle tezi podporuje – řekl bych – lehce ahistorickými analogiemi a klade takové řečnické otázky, jak je možné, že německá AfD má úspěch tam, kde kdysi měla úspěchy Hitlerova strana NSDAP. Kdyby se zamyslel, tak by možná přišel na to, že AfD má úspěch tam, kde je největší příliv migrantů, kde je nejnižší životní úroveň z celého Německa. To znamená ve východních státech, v bývalé NDR, kde už od spojení Německa byla hospodářská situace a hmotné postavení obyvatel o něco nižší. A jestliže AfD sází na nespokojenost a protestnost hlasu voliče, tak logicky je úspěšná tam, kde ten nespokojený volič je,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Připomíná, že v roce 2013 dosáhlo největšího volebního úspěchu tehdy čerstvé hnutí ANO Andreje Babiše na Ústecku. „To je sociálně, ekonomicky i demograficky velice komplikovaný region. Přesto tam zvítězil miliardář, protože věděl, jak má lidi oslovit, jakou jim má nabídnout vizi, naději. Třeba jenom to jeho ‚ANO, bude líp‘. Mnoho lidí na tohle ‚bude líp‘ čekalo. Jestli se ho dočkali, to nebudu posuzovat. Ale srovnávat Babiše s Hitlerem nebo s AfD by nebylo úplně namístě a možná, že by se ho nedopustil ani bojovný Alexandr Mitrofanov. On tam také připomíná, že za druhé světové války bylo tehdejší horthyovské Maďarsko a tehdejší tisovský Slovenský stát mezi spojenci Hitlerova Německa. Z toho dovozuje hodně výraznou řečnickou otázku: ‚Jakou pozici má během války, kterou rozpoutalo putinovské Rusko, dnešní Maďarsko a dnešní Ficův stát?‘ To je hodně bohapustá demagogie,“ míní mediální odborník.
Věcné a historické přešlapy mizerného propagandisty
Ovšem Fico není Tiso a Orbán není Horthy, stejně jako tehdejší Maďarsko a Slovensko není možné v žádném ohledu srovnávat s dnešními státy těch názvů. „Jenom to postavení Slovenska je nám bližší. Byli jsme ve společném státě, velmi přátelsky a v klidu jsme se rozešli. Dodnes jsou mezi námi blízké vztahy, které kazí jednostranně pouze náš premiér Fiala a naši novináři typu Mitrofanova. Ale jinak byly vztahy dokonce i za vlád předchozích, ne jenom za té Ficovy, udržovány vždy velice pečlivě a přátelsky. To se ovšem nedalo v žádném případě říci o situaci před rokem 1938, kdy na Slovensku rostl vliv Hlinkovy lidové strany, kterou potom vedl Tiso jako válečný prezident. Saša Mitrofanov se tu dopouští tolika přešlapů věcných a historických, že to snad už není potřeba dál komentovat. Je mi líto, že z dobrého novináře se stal mizerný propagandista,“ přiznává Petr Žantovský.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Třetí glosa tematicky jako by navazovala na tu předchozí. „Protože uvažujeme-li o tom, že tato vláda své chyby najde na účtu, který jí vystaví občané v příštích parlamentních volbách za rok na podzim, tak do toho hezky zapadá zpráva z Novinek v článku s opravdu výživným titulkem ‚Musíme dýchat se společností. Vláda schválila zvýšení platu politiků o 6,9 procenta‘. Informuje nás o tom, že ministři schválili navýšení platu politiků pro příští rok o 6,9 procenta, když původně bylo navrženo téměř 14 procent. Ta věta s ‚dýcháním se společností‘ vypadla z úst ministra dopravy Martina Kupky. Chápu, že takový nesmysl musel říkat on, poněvadž to je sympatický člověk s vysokou mluvní a rétorickou kulturou. Ať už říká jakýkoliv nesmysl, tak se u toho usmívá. A určitě je lepší, když to říká on než nějaký méně sympatický ministr,“ tuší mediální analytik, proč to padlo na něj, a ne na jinou vládní figuru.
Jsou u koryta, cpou se k prasknutí a přitom mlaskají
Myslí si totiž, že je Martin Kupka obecně sympatický a svým vnějškovým vystupováním přijatelný pro mnoho lidí. „Proto to spadlo na chudáka Martina Kupku. Ale dobře mu tak, je to člen této vlády a jistě pro to hlasoval. Asi bych se teď ptal, proč si politici zvyšují platy. Je opravdu nezbytné, když se snižují důchody, zvyšuje se věk odchodu do důchodu, zvyšují se daně, snižuje se kupní síla obyvatelstva, aby politici, kteří tohle mají na svědomí svým nerozumným politikařením a činnostmi, se za to odměňovali sedmiprocentním nárůstem platů? To je řečnická otázka pro změnu ode mě. Fakt by mě zajímalo, jestli si vůbec ti, kdo připravovali návrh, udělali statistiku, jak se vyvíjejí mzdy a platy v soukromém sektoru mezi menšími či středními podnikateli, mezi drobnými živnostníky,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.
Ing. Marian Jurečka
Stejně tak by ho zajímalo, zda někdo vypracoval seriózní analýzu toho, jak ty jejich finanční obstrukce, nesmysly a avantýry dopadají na běžného občana. „Na toho, který žije běžný život, nemá služební auto s řidičem ani stotisícovou apanáž pro manželku, jako požadoval Jurečka pro paní Pavlovou. Myslím, že neudělali žádnou analýzu. Chovají se, jak psával Vančura v jedné knize, jako lancknechti, kteří dobyli město. To znamená v duchu známého hesla ‚po nás potopa‘. Prostě dokud jsme u koryta, tak se cpěme k prasknutí a klidně třeba i mlaskejme. Ovšem každý správný ekonom, historik, sociolog i politolog vám potvrdí, že to je ta největší chyba, kterou můžete udělat. Říká se totiž, když už se cpeš, tak aspoň nemlaskej, ono je to slyšet a je na to vidět. A volby jsou za rohem. Tak uvidíme,“ dodává mediální odborník.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 2 čtenáři)
Je nezbytné, když se snižují důchody, zvyšuje se věk odchodu do důchodu, zvyšují se daně, snižuje se kupní síla obyvatelstva, aby politici, kteří tohle mají na svědomí, se za to odměňovali sedmiprocentním nárůstem platů?
autor: Jiří Hroník
