Podle Zlatušky ale nejde jen o špatně vynakládané úsilí na boj s nebezpečím, kterému fakticky nečelíme, či o zjevný paradox toho, že boj s migrací deklaruje premiér, který ekonomickým migrantem sám je, ale především o pomíjení toho, nakolik úspěch první republiky sám stál i na diverzitě a opaku etnické homogenity. „U Masaryka samého pak třeba i na tom, že: „Vlastenectví je láska k vlastnímu národu, nikoli nenávist k jiným.“ To zdůraznil na svém blogu na serveru Aktuálně.cz s tím, že za Masaryka mohla naše země stavět na etnicky bohatém zázemí, které stálo v pozadí řady úspěchů, které dnes vzpomínáme jako „české“.

Byla to totiž také země uprchlíkům aktivně pomáhající, což bylo vidět na tom, jak jsme přijímali například utečence z komunistického Ruska, kteří si u nás kromě základních a středních škol mohli zřídit i vysokou školu nebo spolupracovat s domácími vědci, připomněl Zlatuška. „Podobně tomu bylo s Židy, kteří prchali před maďarskými rasovými zákony znemožnujícími jim tam studovat, nicméně mohli dokončit studia zejména na německé technice v Brně i jinde,“ doplnil.

Masaryk byl také humanitní intelektuál neopovrhující vzděláním, které prohlubuje lidské kvality, namísto technokratického fachidiotismu, který je slyšet od našeho současného prezidenta, uvedl exposlanec. „Třeba prvorepubliková tranformace řady reálek na gymnázia byla otevíráním přístupu ke vzdělání jako předpokladu využívání talentů, v protikladu k dnešní snaze tento segment vzdělávání naopak co nejvíc uzavírat,“ je přesvědčen Zlatuška.

Představa, že můžeme být světoví bez toho, abychom také na problémy, které řešíme, byli schopni nahlížet optikou snesoucí světovou perspektivu, je podle Zlatušky neudržitelná. „Na rozdíl od našich politických špiček se byl profesor i prezident Masaryk schopen jasně postavit proti nacionalistickým postojům, proti škodlivé etnické jednolitosti, v níž se dnešní česká politika naopak zhlíží,“ řekl s tím, že za Masaryka jsme také měli v čele státu zcela původního státníka, jenž byl schopný inspirovat a vést.

Původní zdroj ZDE

„V dnešní době nikoho takového nemáme ani na Hradě, ani ve Strakově akademii, a vcelku jistě nehrozí, že by se tam nějaký takový originál místo dnešních řadových kýčů objevil,“ uvedl s tím, že řeči o špičce Evropy jako za Masaryka pronášené v bahně zvířeném ze dna, kam nás stahuje závaží provinčnosti české politiky, jsou jen horečnaté výkřiky nemající, bohužel, žádnou oporu v možné realitě. „Snění o návratu na špičku Evropy ‚jako za Masaryka‘? Leda blouznění z horečky,“ uzavřel.