„Je pravda, že se v poslední době ztratily ze spisů v ABS archiválie mající hodnotu desítek tisíc korun? A že dosud nebyla informována archivní správa ani Policie ČR?,“ objevila se nedávno na jedné sociální síti otázka jednoho z bývalých zaměstnanců.

Když se ParlamentníListy.cz začaly o celou záležitost zajímat, informace byly dalším zdrojem konkretizovány. „Má jít o historické kolky, které někdo ukradl. Odhadnutá škoda má být snad 40 tisíc korun,“ uvedl zdroj ParlamentníchListů.cz, který si přál zůstat nejmenován.

ÚSTR při odpovědi na otázky, co se vlastně ztratilo, příliš konkrétní nebyl. Jeho mluvčí Pavel Ryjáček si neodpustil jízlivou poznámku na adresu bývalých zaměstnanců, kteří čas od času s podobnou informací přicházejí. „Neutuchající snaha našich bývalých zaměstnanců zásobovat Vaše medium informacemi je tklivá. Nicméně tentokrát Vás nepotěším: právě proto, že v Archivu bezpečnostních složek připravují oznámení pro Policii ČR, nemohou, jak jistě pochopíte, předtím všechna data pouštět ven, bylo by to nezodpovědné. Takže – bohužel, až do vyšetření se nemůžeme vyjadřovat. Ale potom Vám paní Ptáčníková jistě ráda bude k dispozici,“ odpověděl tiskový mluvčí ÚSTR Pavel Ryjáček. Zvláštní přitom je, že vedení archivu začal být akční a zpracovávat trestní oznámení poté, co se informace krádeži rozletěla po internetu. „Vypadá, že ti lidé co přišli nově na digitalizaci, po těch co vyházených pro nadbytečnost, zdá se, maličko kradou,“ objevilo se také na sociální síti. Podle všeho to není první problém v ÚSTR. Před delším časem se například objevila také informace, že při restaurování, respektive čištění, jednoho historicky velmi cenného materiálu byl zničen autentický podpis osoby, které se dokument týkal.

Šavle, meče

Ústav pro studium totalitních režimů představuje asi nejproblematičtější státní instituci poslední doby. Lidé, kteří patří ke křídlu předchozích ředitelů Pavla Žáčka a Daniela Hermana, kritizují stávající vedení pod Zdeňkem Hazdrou za nekvalitní práci a snahu omezit k materiálům z minulosti přístup. Lidí z prvního křídla, vyjadřujících nesouhlas s výkonem nového vedení, valem ubývá, a jak ParlamentníListy.cz před nedávnem informovaly, podle předsedy Nezávislé odborové organizace ÚSTR Miroslava Vodrážky zřejmě ještě ubude. Vodrážka na sklonku roku vedení ÚSTR adresoval tvrdý otevřený dopis s titulkem: „Stížnost na postsocialistické pracovní podmínky, organizaci a kulturu práce jako důsledek nové politiky ÚSTR“. Vodrážka tvrdí, že nové vedení ÚSTR řídí v postsocialistickém stylu personálních čistek, kdy byla po hromadném propouštění zaměstnanců v podstatě zlikvidována nejpočetnější odborová organizace kritizující praktiky nového vedení.

Vedení se v poslední době podle Vodrážky snaží „ubyrokratizovat“ zaměstnance buď prostřednictvím vytýkacích dopisů, které jsou předstupněm před výpovědí z pracovního poměru, nebo sazebníkovým plánováním trestů a odměn. „Pozdní socialismus husákovské normalizace se také vyznačoval fiktivností zákonnosti a práva, ve skutečnosti jeho hlavním znakem bylo udržení panství politické moci. Během pouhých pár měsíců obdrželi vytýkací dopisy nebo byli finančně postiženi přední historici a zaměstnanci Ústavu: PhDr. Jan Kalous, Ph.D., PhDr. Petr Blažek, Ph.D., PhDr. Pavel Zeman, Ph.D., nebo interní auditor Ing. Tomáš Kopinský,“ upozornil Vodrážka. Posledně jmenovaný zaměstnanec se na odbory obrátil s žádostí o zastupování. „Podle jeho sdělení byl postižen zástupně za auditorskou zprávu, kdy odmítl požadavek vedení přepsat některé kritické pasáže. Nezávislý interní auditor, který v minulosti pracoval na Nejvyšším kontrolním úřadu, se za celou svou profesní kariéru nesetkal s takovou arogantností a zejména liknavostí, s jakou řeší současné vedení ústavu úřední záležitosti,“ pokračuje Vodrážka. Podle jeho vyjádření byl Kopinský v podstatě donucen ukončit pracovní poměr k 31. 12. 2015 a odejít do důchodu.

Za katastrofální styl organizace práce odborář Vodrážka označil aktuální praktiky na pracovišti digitalizace, kdy podle něj vedoucí pracovníci digitalizace zavedli postsocialistický typ organizace práce, neboť nutí zaměstnance vykonávat práci založenou na zmetkové produkci. „Vedoucí Petra Staňková vydala se souhlasem ředitele Odboru provozu a digitalizace Jakuba Stránského pokyn pracovat na vadném knižním skeneru, který podle vedoucích pracovníků frekventovaně produkuje digitalizované zmetky – nekvalitní skeny. Zaměstnanci dle pokynu musí na poruchovém digitalizačním zařízení vadné skeny nejdříve vytvořit, aby je následně museli pracně vyhledávat a opětovně přeskenovávat,“ přibližuje Vodrážka.

Tvrdá reakce na sebe nenechala dlouho čekat. „Většina z těch, kteří zažili pana Vodrážku zblízka, poznala jeho velmi svérázný vztah k realitě. V ÚSTR ho kdysi zaměstnali jako digitalizátora a na tomto místě je dodnes, ale tahle práce ho zřejmě nikdy neuspokojovala. V současnosti, kdy lze dobře sledovat jeho výkony, je také patrné, že ji ani moc neumí. Daleko spíš se cítil a cítí jako publicista a spisovatel, dokonce jako vědecký, a po celou dobu, co jej znám, produkuje dlouhé texty. Zřídkakdy jsou srozumitelné a bohužel vždycky obsahují autorův velmi subjektivní (diplomaticky řečeno) pohled na svět. Líčí v nich události nikoli tak, jak se staly, ale jak v jeho mysli zapadají do ideových konstrukcí,“ zareagoval na otázky ParlamentníchListů.cz mluvčí ÚSTR Pavel Ryjáček.

Některé texty podle Ryjáčka Vodrážka „bohužel“ rozesílá z titulu funkce odborového předáka. „A tudíž je nutné na ně reagovat – jenomže vyvracet nezasvěcenému člověku všechny nepravdy a polopravdy, kterými jsou napěchovány, by znamenalo nedělat nic jiného. Autor to pravděpodobně má v záměru, snaží se vedení ‚ubyrokratizovat‘, a jelikož svoji tvorbu pravidelně expeduje na všechny strany, stávají se jeho nechtěnými spojenci někteří politici nebo novináři, kteří o skutečnosti nic nevědí a chtějí se na ni prostě zeptat,“ pokračoval Ryjáček.

„Zcela upřímně sděluji, že doby, kdy jsme byli ochotni Vodrážkovy dopisy podrobně číst, už jsou pryč,“ dodal vedoucí oddělení dalších agend ÚSTR Ryjáček a poskytl ParlamentnímListům.cz anonymizované reakce pracovníků ústavu na kritiku digitalizace materiálů vzniklých za totalitního režimu. „Pod novým vedením pracoviště digitalizace byl zaveden určitý systém a řád, zařídil se nákup vadného skla, zavedla se potřebná údržba skenerů, byl vícekrát zavolán odborník na celkovou prohlídku. Skenery už nejsou nové, mají něco za sebou a problémy byly a vždy nějaké budou, ale to celé nemá nic společného s nějakým ‚tlakem‘ ze strany vedení pracovat na vadných strojích, nebo být nuceni vykonávat nějakou zbytečnou práci. Myslím, že digitalizace se vydala dobrou cestou a spíše je to na lidech a dobré vůli se domluvit a řešit případné nedostatky,“ napsal v reakci na Vodrážkovu tvrdou kritiku jeden z pracovníků ÚSTR.

Odborář Vodrážka si svým postojem vykoledoval také v ÚSTR oblíbený vytýkací dopis, kde korespondence pokračuje zpravidla výpovědí. „Jediná odpověď ředitele Zdeňka Hazdry byla, že mi zaslal vytýkací dopis s upozorněním, že následně je ‚možné dát vám výpověď z pracovního poměru‘,“ napsal.

Podle Vodrážky, postsocialistické pracovní podmínky, organizace a kultura práce v ÚSTR jsou přímým důsledkem extremisticky zpolitizované volby nové Rady Ústavu v roce 2012, za kterou stáli politici z ČSSD, jako Jiří Dienstbier mladší, který prosadil, aby se do vedení rady dostali dlouhodobí odpůrci a kritici ÚSTR, jako archivářka Emilie Benešová, a levicoví politici Michal Uhl, Lukáš Jelínek a Jan Bureš, kteří vyznávají nový politický výklad historie, tzv. revizionismus.

Podle Vodrážky jmenovaní členové Rady ÚSTR si postsocialistickým způsobem přivlastnili práva orgánu řídícího, namísto dohlížecího. Po odvolání ředitele Daniela Hermana dosadili do vedení, jeho slovy mandarínský, managament v čele s Pavlou Foglovou, Zdeňkem Hazdrou, Pavlem Ryjáčkem, Michaelem Pelíškem, Ondřejem Matějkou, Jakubem Stránským a Václavem Tollarem, který umožnil politické Radě Ústavu realizovat politické záměry.