Situace na Blízkém východě je napjatá nejen kvůli válce v Gaze. Média obracejí pozornost i na útoky jemenských povstalců, Hútíů, na komerční lodě a americká vojenská plavidla v Rudém moři. Hútíové vnímají tuto agresi jako druh odplaty za válku v Gaze a neochotu či neschopnost západních lídrů zastavit izraelské bombardování palestinského obyvatelstva, vysvětluje Dluhý-Smith.

„Pravidelné útoky v Rudém moři by ale podle odborníků mohly ovlivnit globální obchod a cenu ropy. Co víc, Hútíové jsou nepřímo podporováni Íránem. A to i kvůli válce mezi Jemenem a Saúdskou Arábií podporovanou Spojenými státy, která si v Jemenu od roku 2014 vyžádala přes 300 tisíc obětí. Kromě toho vztahy mezi Íránem a Spojenými státy jsou napjaté již od dob studené války,“ uvádí publicista pro Rádio Universum.

Připomněl, jak v roce 2012 na fóru o Blízkém východě Patrick Clawson, ředitel výzkumu známého Washingtonova institutu, uvedl, že „když íránská vláda nepřistoupí na kompromis, bylo by nejlepší, kdyby někdo jiný začal s válkou“. Tehdy také Clawson analyzoval důležitost krizí pro vyvolání konfliktů a poukázal na některé historické události, které v minulosti vtáhly Spojené státy do války. Šlo o explozi vojenské lodě USS Maine v roce 1898, potopení zaoceánského parníku Lusitanie v roce 1915, o útok na Pearl Harbor v roce 1941 a tonkinský incident v roce 1964. Všechny tyto jmenované události pojí přitom kontroverze o tom, jak a proč proběhly.

„Dnes víme, že tonkinský incident, který rozpoutal válku ve Vietnamu, neproběhl a severovietnamské námořnictvo na americké lodě nezaútočilo. V dalších třech případech mohlo jít o události, o kterých americká vláda věděla, že druhá strana plánuje. Nepodnikla ale žádné kroky, aby jim zabránila či se na ně připravila. Podle analytiků mohlo jít i o záměrnou provokaci,“ dodává Radovan Dluhý-Smith.

Ačkoliv příčiny a okolnosti kolem exploze vojenské lodi USS Maine nejsou vyjasněné, je podle něj prakticky jisté, že 1 258 pasažérů včetně dětí na palubě parníku Lusitanie se stalo oběťmi politického spiknutí. „Pasažéři neměli tušení, že Lusitanie byla doopravdy transportní lodí britské Royal NAVY, která proti mezinárodnímu právu pravidelně převážela munici. Vlády Spojených států a Velké Británie tuto plavbu uskutečnily přes mnohá varování německého císařství. Oficiální představitelé tedy museli počítat s tím, že Lusitanii německé ponorky pošlou ke dnu,“ pokračuje publicista.

Zmiňuje i výrok poradce prezidenta Woodrowa Wilsona plukovníka House, který před tímto incidentem odpověděl na otázku anglického ministra zahraničí, „co by Amerika dělala, kdyby Němci potopili loď s Američany“, celkem jasně: „To by znamenalo automatický vstup Ameriky do války.“

„Bude-li nějaká země chtít rozšířit současné konflikty v Gaze nebo v Jemenu, může k tomu posloužit právě výbuch lodě v Rudém moři. S podobnými incidenty mají velmoci bohaté zkušenosti,“ shrnuje Dluhý-Smith závěrem.