Základní chybou, kterou udělala paní Merkelová, bylo podle Drápala totální otevření hranic od října do prosince 2015. Tehdy Německo ztratilo přehled o lidech, které na své území vpustilo. Samozřejmě mezi nimi teroristé tvořili jen nepatrný zlomek. Nicméně tito lidé mohli – již na území Německa – třeba několikrát změnit identitu, stejně jako to udělal (dokonce vícekrát) Tunisan, který zabíjel kamionem v Berlíně.

Ano, máme pomáhat, ale vláda každého státu má zodpovědnost především za vlastní občany – za ty, kteří se ve své vlasti narodili. Společnost – i naše morální zodpovědnost – má určitou strukturu. Pokud obyvatelé nabudou dojmu, že jejich vlastní vláda je nechrání, zvolí nakonec jinou vládu. A nemusí to být vždy pěkné.

Celý text je ZDE

To, co prožili v Nice a v Berlíně, prožívají v Jeruzalémě mnohem častěji – Drápal má na mysli najíždění do lidí s cílem je zabít. „Doufám, že se evropské vlády poučí od Izraele – a že budou mít větší pochopení pro izraelskou situaci. Palestinci, kteří najíždějí do lidí, nejsou ‚hodnější‘ teroristé než ti, kteří vraždili v Evropě. A dokud budou evropské vlády přímo či nepřímo podporovat palestinské a jiné blízkovýchodní teroristy, těžko mohou doufat, že je nepostihne něco podobného, čemu musí čelit Izrael,“ podotýká Drápal.

S tím souvisí další „ideologická“ chyba. Západní vlády se snaží držet fikci „umírněného“ a „radikálního“ islámu. A v rámci tohoto rozlišení omezují svobodu slova a snaží se i legislativně omezit kritiku islámu jako takového. Po aféře Salmana Rushdieho a po vraždění v Charlie Hebdo se sice mnozí svobody slova zastávali, ale ve skutečnosti si už dnes nikdo nedovolí proroka Mohameda nebo islám jako takový zesměšňovat či karikovat. Judaismus a křesťanství ovšem podobné ochrany nepožívají – ta je vyhrazena pouze muslimům. To nemůže dobře dopadnout, obává se Drápal.

Další praktickou chybou je podle Drápala existence no-go zón, kam se už policisté neodváží. Tato území existují jak ve Francii, tak v Německu, tak ve Švédsku. Tam jsou ve smrtelném nebezpečí nejen křesťané, židé a případně i bezvěrci, ale především umírnění muslimové. „Obávám se, že tyto státy – zejména Francie, kde je asi problém nejvážnější – nemají žádný plán, jak tuto situaci zvrátit, tj. jak dosáhnout toho, že zákony dané země budou platit všude, tedy i v současných no-go zónách,“ píše Drápal.

Za vážnou praktickou chybu Drápal považuje neschopnost vyřešit otázku lidí, kterým nebyl přiznán status uprchlíka. „Takových lidí je jen v Německu několik set tisíc. Německo jednoduše neví, co s nimi, a obávám se, že ani Německo nemá žádný plán, jak tuto situaci řešit,“ píše Drápal.