Bývalý ministr kultury Daniel Herman v úvodu popsal, že pochází z rodiny, kterou zasáhl jak nacismus, tak komunismus. „Když mi bylo osmnáct, byl na mě zaveden policejní svazek a absolvoval jsem různé výslechy, které se týkaly mých tzv. sionistických, revanšistických kontaktů, což většinou všechno byli mí příbuzní. Vyrovnávání se s minulostí je tématem, ve kterém jsem vyrůstal a které jsem tak nějak nasával s mateřským mlékem. Co jsem pochopil a jak jsem se snažil a snažím předávat do působení, ve kterém se pohybuji, je, že není možné nálepkovat člověka podle toho, jestli se narodí do takové nebo onaké rodiny, jestli je Čech, Žid, Rom, Vietnamec, Němec, Američan, Číňan, že teprve strom vydává to ovoce, tedy ten život člověka.“ Upozornil, že k tomu, abychom se mohli s minulostí vyrovnávat, musíme ji znát. Jeho přednáška a následná beseda probíhala v ostravském Knihcentru při příležitosti VIII. ročníku festivalu židovsko-křesťanské kultury a dialogu s názvem Templfest.

„Protože jsme tady na půdě židovsko-křesťanské, to samo ukazuje, že naše kořeny jsou velmi hluboké. Jsou to kořeny naší civilizace, které sahají do dávnověku,“ poznamenal Herman s tím, že křesťanství by bez židovství vůbec nevzniklo a bylo by nepochopitelným. Zmínil, že se hovoří o Izraeli jako o zemi velmi rozvinuté, ale také jako o zemi, kde probíhají různé nepokoje. Připomenul rakety, které dopadly do blízkosti Tel-Avivu. A vracel se do historie. Popsal pak, že Izrael byl součástí Římské říše, že Židé odmítali kult pohanských bohů či zbožštění císařů. Připomínal války, povstání a snahu Římanů vymazat Izrael z mapy světa. Víra ale dokázala obstát a v 19. století se objevuje myšlenka návratu do Svaté země. Zmínil pád Osmanské říše a návrat Židů. Popisoval nacismus a upozornil na 14. květen 1948, kdy vznikl nový stát Izrael. Československo bylo první zemí, která tomu státu poskytla vojenskou pomoc.

„Můžeme k tomu mít různé postoje, můžeme si říkat, že to byla kulturní síla, náhoda, politická obratnost. Každopádně, když se podíváme do starých knih, knih prorockých... a myslím, že na této půdě si to mohu dovolit říct… tak také si můžeme říci, že Hospodin věčně pamatuje na svoji smlouvu.“ Připomněl zároveň oběti, ale i ohromnou sílu. „Můžeme se ptát, co je tou silou? ... A z tohoto velkého duchovního poselství židovství se před dvěma tisíci léty narodilo další duchovní poselství, které se rovněž dokázalo po celém světě obdivuhodným způsobem rozšířit, a to je právě křesťanství.“ Připomenul, jak Římská říše pronásledovala křesťany atd. Pak se věnoval „srůstání Evropy“ a období Svaté říše římské. Hovořil pak o vlivu křesťanství na vývoj a tvář Evropy.