Bývalý ministr kultury Daniel Herman v úvodu popsal, že pochází z rodiny, kterou zasáhl jak nacismus, tak komunismus. „Když mi bylo osmnáct, byl na mě zaveden policejní svazek a absolvoval jsem různé výslechy, které se týkaly mých tzv. sionistických, revanšistických kontaktů, což většinou všechno byli mí příbuzní. Vyrovnávání se s minulostí je tématem, ve kterém jsem vyrůstal a které jsem tak nějak nasával s mateřským mlékem. Co jsem pochopil a jak jsem se snažil a snažím předávat do působení, ve kterém se pohybuji, je, že není možné nálepkovat člověka podle toho, jestli se narodí do takové nebo onaké rodiny, jestli je Čech, Žid, Rom, Vietnamec, Němec, Američan, Číňan, že teprve strom vydává to ovoce, tedy ten život člověka.“ Upozornil, že k tomu, abychom se mohli s minulostí vyrovnávat, musíme ji znát. Jeho přednáška a následná beseda probíhala v ostravském Knihcentru při příležitosti VIII. ročníku festivalu židovsko-křesťanské kultury a dialogu s názvem Templfest.

„Protože jsme tady na půdě židovsko-křesťanské, to samo ukazuje, že naše kořeny jsou velmi hluboké. Jsou to kořeny naší civilizace, které sahají do dávnověku,“ poznamenal Herman s tím, že křesťanství by bez židovství vůbec nevzniklo a bylo by nepochopitelným. Zmínil, že se hovoří o Izraeli jako o zemi velmi rozvinuté, ale také jako o zemi, kde probíhají různé nepokoje. Připomenul rakety, které dopadly do blízkosti Tel-Avivu. A vracel se do historie. Popsal pak, že Izrael byl součástí Římské říše, že Židé odmítali kult pohanských bohů či zbožštění císařů. Připomínal války, povstání a snahu Římanů vymazat Izrael z mapy světa. Víra ale dokázala obstát a v 19. století se objevuje myšlenka návratu do Svaté země. Zmínil pád Osmanské říše a návrat Židů. Popisoval nacismus a upozornil na 14. květen 1948, kdy vznikl nový stát Izrael. Československo bylo první zemí, která tomu státu poskytla vojenskou pomoc.

„Můžeme k tomu mít různé postoje, můžeme si říkat, že to byla kulturní síla, náhoda, politická obratnost. Každopádně, když se podíváme do starých knih, knih prorockých... a myslím, že na této půdě si to mohu dovolit říct… tak také si můžeme říci, že Hospodin věčně pamatuje na svoji smlouvu.“ Připomněl zároveň oběti, ale i ohromnou sílu. „Můžeme se ptát, co je tou silou? ... A z tohoto velkého duchovního poselství židovství se před dvěma tisíci léty narodilo další duchovní poselství, které se rovněž dokázalo po celém světě obdivuhodným způsobem rozšířit, a to je právě křesťanství.“ Připomenul, jak Římská říše pronásledovala křesťany atd. Pak se věnoval „srůstání Evropy“ a období Svaté říše římské. Hovořil pak o vlivu křesťanství na vývoj a tvář Evropy.

Pokud Evropa nebude spolupracovat, alternativou jsou jen války

Postupně se dostal až k období po druhé světové válce. „Právě po tomto rozvratu se objevují politici, kteří si uvědomují, že Evropa musí spolupracovat,“ poznamenal s odkazem na myšlenku Unie uhlí a oceli, ze které pak vzniká EHS a EU. „Opět je tu po druhé světové válce návrat k prapůvodní myšlence evropské sounáležitosti, která se váže přes Svatou říši římskou až ke kořenům evropské identity, v rámci Říše západořímské a říše Římské. Evropa patří k sobě. Pokud nebude k sobě hledat cestu a nebude schopná spolupracovat, je tu alternativa jedině ta, kterou bohužel Evropa prošla – konfliktů, válek a nenávisti. To je cesta, která vede do pekel.“

Zmínil, že se hodně diskutuje o tom, zda jsme součástí Východu, nebo Západu. „Na to je velmi jednoduchá odpověď. Když se podíváme všude kolem, jakým písmem píšeme? Píšeme latinkou. Hranice mezi Východem a Západem je tam, kde se píše latinkou, a kde se píše azbukou. To je hranice latinské a byzantské evangelizace před dávnými staletími. To jsou věci, které vytvářejí kulturní a duchovní identitu naší země.“

Po druhé světové válce z politiky států tváří v tvář Hitlerovi mnoho lidí upřímně věřilo, že alternativa, kterou nabízejí komunisté je zajímavá, a že svět bude spravedlivější. Pak se ale ukázalo, že to byl omyl. Zmínil pracovní tábory. A přidal počty lidí, kteří trpěli v pracovních táborech, počty zabitých nebo těch, kteří museli odejít do exilu.

Bývalý ministr kultury Daniel Herman v Ostravě. Foto: Daniela Černá

V souvislosti s rokem 1989 připomenul Anežku Přemyslovnu, která se rozhodla, že svůj život zasvětí Bohu, a středověkou legendu o tom, že až bude Anežka Přemyslovna svatořečena, vrátí se do české země dobré časy. „V dějinách první slovanský, polský papež 12. listopadu 1989 zapsal českou princeznu Anežku Přemyslovnu do seznamu svatých. Pět dní na to 17. listopadu 1989 padá komunistický režim v Československu. Můžeme se opět ptát, je to náhoda, nebo ne? Každý si k tomu může najít postoj, jaký chce. Podobně jako k tomu, že po dvou tisících létech vymazání z mapy je tu stát Izrael,“ uvedl Herman.

Herman: Zapomněli jsme na morální a duchovní obnovu

Zmínil, že jsme součástí nejbohatšího klubu světa – Evropské unie, můžeme volně cestovat, máme zboží, které tu nikdy nebylo. „Bohužel zapomněli jsme na morální a duchovní obnovu. K moci se dostali mnozí lidé, pro které morálka nic neznamená, kteří nemají problém kradením na úkor druhých se dostávat k vlivu a snažit se obohacovat pro sebe a své blízké na úkor dobra celku.“ Zmínil, že vše je ale v našich rukou. „Tak, jak zpívá Marta Kubišová, že ‚vláda věcí tvých k tobě se, lide, navrátí‘. Je jen v našich rukou, komu dáme důvěru a komu svěříme budoucnost naší země,“ podotkl. Připomenul biblické desatero a apeloval na to, abychom svěřili vládu těm, kdo tyto principy dodržují.