„Je to tady samý ožralý Polák anebo egoista. To si radši zajdu na nějakou klubovou akci v okolí,“ sdělil výčepák v podniku Cafe de la Ostrava na konci Stodolní, nejvyhlášenější „pařicí“ ulice v Česku. Pracuje v klubu, který stále obklopuje aroma marihuany. ParlamentníListy.cz, tedy jejich reportér, si tam daly jednoho „Radka“, jak se tady říká pivu Radegast, což byl začátek celkem zajímavého večera.

Procházka za světla

Nejdříve se podívejme na názory dvou zralých žen, které by za tohle své „big city“, jak rapuje Martina Pártlová v klipu Ostrava, cedily krev. „Přátelská Stodolní je minulostí. Byla jsem tam naposled před třemi lety, a stačilo. Přesunuli se tam dealeři drog a různé podivné živly,“ řekla Eva. „Na Stodolní jsem byla naposledy v pětadvaceti. Střídat bary mě už řadu let fakt nebaví. Navíc si za ty roky vybudovala dost špatnou pověst,“ sdělila Jana. A tak se jdeme přesvědčit, jestli ty holky jen neplivou zlou slinu.

Ve Stodolní je přes víkendový den celkem mrtvo. Pár lidí sedí na kafíčku, pár hostů ze zdejších hotelů se prochází po údajném středobodu ostravské zábavy. Na konci ulice, kousek od vlakové zastávky, hulí tři rusky mluvící mládežníci „marijánku“. Ostatně klub Cafe de la Ostrava působí celý jako velvyslanectví pomyslné huličské země Marihualandu. Kousek od něho stojí automat na kratom, drogu, která je v Polsku a na Slovensku přirovnávána k heroinu či k pervitinu a je tam zakázána. Policisté zrovna chytili chlapíka s podezřele napěchovanou taškou, možná čórkař.

„Dvě třetiny návštěvníků tvoří turisté z Polska. Hodně z nich sem jezdí třeba na konci roku na dva nebo tři dny. Tou další skupinou pak jsou mladí lidé z Ostravy a okolí,“ řekl Deníku.cz před lety Marek Kubečka, majitel podniku Zadní vrátka. Právě Poláci jsou prý stále rostoucí klientelou místních barů, hospod a klubů. Alkoholová turistika jede na plné obrátky. A s ní souvisí časté rvačky.

Magazínu Patriot kronikář Ostravy Martin Juřica nedávno sdělil, že ulici v roce 1833 lemovala spousta velkých stodol a podle toho se i jmenuje. Ale na přelomu 19. a 20 století už tam bylo dost hospod. Taky se tam provozovalo „nejstarší řemeslo na světě“. Její zlatá éra, protože šlo o periferii s takřka nulovými nájmy, prý nastala v roce 1995. Na klub Černý pavouk se nabalili ostravští umělci a literáti. „Dnešní pohled na Stodolní je rozpolcený. Na jedné straně se vyzdvihuje její ‚povstání z mrtvých‘, její nový život, který je spojen především se zábavou a trávením volného času. Na druhé straně se původní klientela těchto klubů z přelomu tisíciletí radikálně proměnila. A množství podnikatelských aktivit na sebe nabalilo také trestnou činnost jako jsou krádeže, prodej tvrdých drog, objevily se dokonce případy vymáhání takzvaného výpalného,“ sdělil Juřica.

Pěsti skryté ve tmě

Přestože dnes Stodolní už není vlastně ničím výjimečná, občas se přece jen dostane do médií. V roce 2004 se stal Baník Ostrava ligovým mistrem a fanoušci zde mocně oslavovali. Roku 2008 tam pravicový aktivista David Dembinský postřelil mladíka z Olomouce. V roce 2014 tam během hádky opilci těžce zranili zpěváka Michala Hrůzu. Roku 2019 majitel hotelu Brioni nutil ruské občany, kteří se u něj chtěli ubytovat, aby podepsali dokument odsuzující anexi Krymu. Vlastník dostal pokutu, ale Ústavní soud se ho nakonec zastal s tím, že šlo o bezprostřední reakci na jednoznačné porušení mezinárodního práva, a že svobodné podnikání není jen cestou k zisku, ale také prostorem k seberealizaci.

V klubu E99 začíná být živo až kolem desáté večer. Na přepůleném sudu u baru jsou napsány ceny za panáky, zhruba kolem 40 korun. „To je starý, to už nemáme,“ zasmála se tamní barmanka. „Tady to byl dříve rockový klub, kde se hrála občas i živá muzika. Hlavně tady dýdžejové hráli rock. Dnes už je to jen duc duc duc. Na rozdíl od minula máme otevřeno jen v pátek a v sobotu, ale do pěti do rána. Přes týden prostě lidi nechodí," pokračovala. Plzeň měli mírně nad 50 korun.

Automat plný kratomu je obléhán mladými dívkami. Jinak po ulici proudí menší i větší skupiny Poláků. V baru Zadní vrátka mají Mustanga, nové pivo od Ostravaru, za sedmačtyřicet, a třeba rum Diplomatico za 140 korun. „Těším se na mistrovství světa v hokeji příští rok, to tady bude hodně živo. Už dnes jsou na ten termín vyprodané všechny hotely v Ostravě, ale i ve městech a vesnicích okolo,“ prohlásil barman, který je finančním poradcem, ale tady v pátek vypomáhá. Prý je to zábava.

„Přijeli jsme sem na pár dnů dovolené z Gdyně. Prostě si odpočinout a vypnout,“ říká mi Polák s pažemi zhruba tak obrovskými, jako má normální muž stehna. Samozřejmě, že je má hustě potetované.

Za pultem v Dublin pubu je šest číšníků a někteří se celkem nudí. Nejagilnější z nich mi načepuje „irskou tmu“ Guinness a mě se hned zatmí před očima, když se podívám na účet. Chtějí za něj 158 korun.

Když chvíli civím na Polku, která vypadá, jako by měla z ulízaných vlasů helmu, její kamarád mě seřve, ať na ní přestanu čumět. Když mu svobodomyslně odvětím, že si budu dělat, co budu chtít, jako bych nastartoval motor. Začne křičet, vstávat a hrozit, ať jdu ven, že mi dá do zubů. Kamarádi ho ale uklidní.

Dopiju a jdu, tohle nemám zapotřebí. Následně si v tramvaji všimnu staršího pána, co má na paži vytetovaného snad Waldemara Matušku? „To je Little Richard. To jsem si tetoval sám. Byl jsem mladý a blbý," zasměje se. Jelikož jsem starý a chytrý, tak už jdu radši spát.